Dnešní svět je postavený na rituálech a rutině. Například denní režim. Ve společnosti je zakotveno to, že ráno vstanu, jdu do práce. Po práci si zařídím nějaké věci, nakoupím atd. a večer se jde do baru posedět s přáteli anebo se tráví společný večer s rodinou. Že jste člověk, co vstává ve 12, pak si děláte, co chcete a jdete do práce třeba na noční? Už tohle je divné a lidé nad vámi budou zvedat obočí. Stále ale je vše v pořádku, máte aspoň nějaké schéma, což lidé uklidňuje. Co se ale stane, když dáte okolí najevo, že to máte prostě jinak? Že trávíte dopoledne ve škole/ v práci a pak ihned jdete na trénink, kde na sobě tvrdě pracujete až do noci? A pak tu máme mimořádné události jako jsou kempy, soustředění, meetingy či soutěže. Budou si zkrátka a dobře ťukat na čelo a vrtět hlavou. Pro obyčejné lidi je to zkrátka a dobře nepředstavitelné – a je to normální.

Jednoduše – jsou tu 4 skupiny

To společné my všichni

Lidé totiž mají tendenci automaticky dělat to co ostatní, nevybočovat z davu. Teda alespoň většina. Jde o první skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří se hlavně snaží zapadnout. Jsou naprosto průměrní a chtějí být průměrní celý svůj život. Tito lidé se obklopují podobně průměrnými lidmi. Pokud člověk dostane nápad, že by chtěl něco víc jeho okolí ho okamžitě „stáhne“ dolů, protože být průměrný je přece žádoucí. Tito lidé nemůžou dosáhnout nějakého významného úspěchu či výsledku, protože jejich cílem je zapadnout.

JÁ vs. TY

Druhou skupinou jsou lidé, kteří se odlišili od ostatních a je to pro ně to nejdůležitější. Neustále se proto srovnávají s okolím. Je to neustálý „JÁ vs. TY souboj“. V hlavě neustále mají věci jako: „Jsem chytřejší než on? Jsem rychlejší než tamten?“. Těchto lidí už není tolik, ale stále je šance na velký úspěch a věhlas je docela mizivá.

MY vs. VY

Co to pro nás znamená? Musíme postoupit dál až se dostaneme ke třetí skupině lidí. Tato skupina je už poměrně malá a může dosáhnout úspěchů. Lidé zde se posunuli od srovnávání JÁ vs. TY ke srovnání MY vs. VY.  Člověk na této úrovni má svůj tým (mentoři, trenéři, spoluhráči, rodiče, kamarádi atd.) a člověk ví, že jdou po správné cestě za svým cílem. Hlavní odlišností od předcházející skupiny je vědomí, že JÁ vím, kam směřuju a porovnávám pouze to jakým způsobem tam jde druhý tým. Stále je tam ale souboj a tím pádem to není úplně dobré prostředí.

LEGENDA

Rivalita nám může sice pomoci se někam dostat, ale skutečně legendárních výsledků můžeme dosáhnout až tehdy, když nesoupeříme (proti čemukoli a komukoli), ale až když jsme sami se sebou i s okolím srovnaní. Co to znamená? Zkrátka a dobře se neporovnávám s ostatními, vím, jakou mám vlastní hodnotu, vím své klady i zápory a přijímám všechny své vlastnosti. Teprve na této úrovni můžeme psát dějiny. Zde dosahujeme nezapomenutelných výkonů a otevíráme naplno náš potenciál.

Co tím vlastně chci říct?

Teď jste si přečetli, co ve světě existuje. Možná jste sami sebe někam zařadili a teď si říkáte a co s tím? Vězte, že to kde jste se dá změnit, a to jak směrem nahoru, tak dolů. Taky je důležité si uvědomit, že jakákoli skupina/úroveň/kategorie není na 100 % dobrá nebo špatná. Je důležité, která je dobrá nebo špatná pro VÁS. Jde o to, jaké máte cíle, co chcete v životě dosáhnout a s čím se spokojíte.

Pokud chcete být jako většina lidí, dělat to co oni, mít stejné zájmy, podobný výkon, podobné cíle, tak je pro vás vhodná první skupina. Pokud chcete psát dějiny a stát se dalším Usainem Boltem, tak toho zcela jistě nedosáhnete bez toho, abyste byli v nejvyšších skupinách. Zní to možná zjednodušeně, ale je to pravda.

Proč toto vlastně píšu?

Jde o to, že většina lidí si neuvědomuje, že může být něco víc. Každý se nacházíme na určité úrovni a přirozeně kolem sebe máme lidi na úrovni stejné, a tak ani nevidíme, že někde v tom davu existuje pár jedinců, kteří jsou už někde jinde. Divíme se jim, nechápeme je, ale to nevadí. Důležité je vůbec tyto lidi rozpoznat. Důležité je jak přemýšlíme a jaký svět okolo sebe budujeme a naše okolí nám v tom může buď pomoci a nebo nás naopak může potopit. To už je na nás.