Během života se stane nespočet věcí. Některé si zapamatujeme na celý život a jiné ani do našeho vědomí ani nedojdou. Zdá se, že jsou vymazány dříve, než mohou v našem mozku zanechat sebemenší stopu, ale i tak jsou v nás, dle mého názoru, mnohé věci uloženy anižbychom o nich věděli.

Teď se zaměříme na na věci vědomé, o kterých víme, které nás formují a umožňují nám být takovými jací jsme. Kdy jste si na něco takového vzpoměli a řekli si „jsem vděčný/á zato kým jsem“ ? Odpověď nebude asi v řádu hodin, dnů a u někoho možná i měsíců. No a není to škoda?

Když máme šanci pocítit něčí upřímný vděk je to přeci hezký pocit. Proč někdy nebýt vděčný sám sobě? Proč se neodměnit za tu všechnu práci, kterou sami pro sebe děláme?

Zní to sice jako otřepaná fráze „Buďme vděční za to co máme. Buďme vděční za to kým jsme.“, co když je to ale pravda? Pokud si totiž v našem životě najdeme aspoň občas nějakou tu chvilku, abychom se zastavili a byli vděční za to vše co máme i za to co teprve budeme mít můžeme sami sebe odměnit za každodenní práci na naší cestě za spokojenějším já. A že to vůbec není lehká cesta.

Vděčnost v mentálním tréninku?

Ano, na první pohled se zdá, že vyjadřování vděčnosti a mentální trénink spolu nijak nesouvisí. Opak je pravdou. Vyjadřování vděčnosti zapojuje přímo techniky vizualizace, zvyšuje vnitřní motivaci a mimo jiné snižuje stres (který ale nemusí být špatný, viz. ZDE).

Pokud si pravidelně vyhradíme čas, ohlédneme se za sebe, uvědomíme si co jsme dokázali, co všechno jsme získali a poděkujeme si za to – zjistíme, že ihned jsme spokojenější. Co spokojenější, ihned máme motivaci dělat více takových věcí, za které by jsme měli být vděčni. Pokud totiž vzpomínáme, v hlavě se nám najednou začnou objevovat obrazy stejně jako při vizualizaci (více ZDE a ZDE), po celém těle můžeme cítit pocity se situací spojené a klidně se potom můžeme podívat na sebe do zrcadla. Uvidíme totiž na naší tváři úsměv. A úsměvu přeci není nikdy dost.

Sílu vděčnosti můžeme také použít na cestě za našimy sny. Že se ještě nesplnily? Nevadí! Vděčni za ně můžeme být už teď. Opět jako u naší minulosti, vyslovíme větu – „Jsem vděčný/á za to že jsem/mám ……..“ ať už dasadíte cokoliv najednou máte v hlavě představu, jak dosažení vašeho cíle vypadá. Lépe si dokážete představit kroky, které je potřeba podniknout. No a už vizualizujete ani o tom nevíte. Tvoříte si vlastní relalitu. Budete připravení využít šancí, které přijdou. Budete jednat.

Něco z praktického hlediska …

Pokud chceme sílu vděčnosti využívat cíleně a pravidelně je nejlepší, stejně jako vlastně u všech technik, udělat si z jejího používání rituál. Vyhraďte si zkrátka každý den aspoň 5 minut času a buďte vděční. Výhodou projevování vděčnosti je, že není úplně nutné mít na to ticho a klid. Můžeme využít jakoukoliv volnou chvilku – příprava snídaně, čištění zubů, cesta v MHD – prostě kdykoliv.

Co je psáno to je dáno.

Velmi užitečnou a efektivní věcí může být také list vděčnosti. Zkrátka si vytvořte svůj seznam, za co všechno jste vděčni. Nemusíte vychrlit všechno naráz, postupně doplˇnujte další a další věci. Zapisování nás totiž nutí věci formulovat přesněji a naše podvědomí reaguje silněji.

Jsou i dny, kdy se cítíme špatně a nemáme náladu. V takových to chvílích nám list vděčnosti pomůže uvědomit si že na tom světě je přece i hezky. Naše negativní pocity můžou zmizet úplně a nebo se aspoň na chvíli schovat.

Pozor za co jsme vděční.

Občas se stává, že nějaká situace není ve chvíli, kdy probíhá úplně příjemná. Až se na ni podíváme s odstupem času můžeme být vděční za to, že jsme ji zažili, že se stala. U těchto situací je potřeba být opatrní a důsledně pocítit emoce, které v nás daná situace vyvolává. Nepříjemné zkušenosti v nás totiž můžou probouzet smíšené nebo dokonce negativní pocity, které jsme přímo během situace cítili. Pokud by jsme špatné pocity v sobě probouzeli znovu a znovu můžeme si tím časem vyvolat i psychické problémy.

Dobrým příkladem může být nemoc. Chytila jsem zápal plic a dostala alergii na léky zrovna, když jsem měla maturovat, skládat přímačky a zároveň se v tomto období konala pro mě důležitá soutěž. Asi měsíc jsme nemohla prakticky nic dělat, číst si, koukat se na televizi a už vůbec ne sportovat nebo se učit. Cesta z postele do koupelny byla občas téměř nepředstavitelný úkol. I přes to jsem vše kromě soutěže zvládla absolvovat. Zjistila jsem, že se dokážu naučit hromadu učiva i za pár dní, že jsem silnější než se mi do té doby zdálo a především jsem objevila jaké mám dobré přátele.

S odstupem času jsem ráda, že se tohle stalo. Vlastně přímo vděčná. Není to ale pro mě situace, kterou bych si často připomínala a cítila pozitivní emoce, stále při té vzpomínce cítím vedle vděčnosti i odevzdanost, naštvání a bezmoc a to jsou emoce, které si nechceme připomínat moc často. Proto buˇdme opatrní na naši vděčnost a ujistěme se, že za vším máme pozitivní pocity.

Co si tedy odnést?

Zkuste si alespoň měsíc udělat z vděčnosti rituál. Udělejte si „zkušební dobu“. Po měsíci si udělejte takové zhodocení. Možná,  když se odhlédnem, zjistíme, že každou naší vděčností se více a více přibližujeme našim snům, probouzíme v sobě pocity štěstí a zvyšujeme svou motivaci k činům. Hlavní a prakticky jedinou podmínkou je být upřímní. Pokud nemůžeme být upřímní sami k sobě, pak k nikomu.

Buˇdmě tedy z celého srdce vděční za velké věci a ještě vděčnější za ty každodenní maličkosti. Pomůžeme tím totiž sobě i druhým, uvidíte …