V minulém článku jsem psala o našem zaměření na výkon. O tom, jak nám svět už od útlého věku pořád ukazuje, že musíme být výborní, dřít na sobě a neustále pracovat na 100%. V tomto článku si ukážeme pár možností, jak toto nastavení v sobě změnit.

1) Přijměte odpočinek jako součást vašeho výkonu

Nikdo nemůže jet na max do nekonečna. Odpočinek je nám od přírody naprogramován na příklad v podobě spánku. Je to důležitá součást našeho života (jinak by nám ho příroda nenadělila) a i přes to se ho hodně z nás snaží co nejvíc omezit. A to už nemluvím o jiných formách odpočinku, které jsou taky potřebné. Co třeba divadlo či kino, setkání se s přáteli, sport, meditace atd.? Kdy naposledy jste si něco takového BEZ VÝČITEK dovolili? Do našeho dne se snažíme narvat co možná nejvíc hodin makání a práce. Což je vlastně paradox, protože pokud nemáme dost odpočinku naše schopnosti klesají a vykonávání každodenních činností je méně efektivní, čím dál tím víc náročnější a vybírá si větší daň.

Pokud se tedy z toho nechcete zbláznit, pak je nutné přijmout odpočinek jako součást našeho výkonu. Naplánovat si ho naprosto stejně, jako práci, nemít z něho výčitky a co především aktivně se mu věnovat.

Co? Aktivně se věnovat odpočinku? Ano! Když odpočíváme, tak opravdu odpočívat. Nevěnovat se emailům, nepřemýšlet o tom co zítra musím udělat v práci a neděsit se kolik práce jsem již mohl mít hotovo. Využijte tento čas pro to, abyste poslouchali svoje tělo a svoje myšlenky. Uvolněte se a zamyslete se nad smyslem vašeho života, nad vašimi cíli, hodnotami, vizemi. Setkejte se s přáteli, jděte ven nebo seďte v klidu doma a sněte o budoucnosti. Vlastně cokoliv, co vás baví. Vyhraďte si na to čas a věnujte se svým vlastním potřebám. Nemusí to být ani dlouho – půlhodinka sem, deset minut tam – důležité ale je dovolit si odpočinout a aspoň na chvilku vypnout.

2) Neobětujte se pro druhé

Dalším důležitým rozhodnutím na vaší cestě za maximálním výkonem je přestat se obětovat pro druhé. Ano, zní to šíleně a sama připouštím, že to není lehké (sama s tím mám taky problém). Pro naši spokojenost a spokojenost všech okolo nás, je zastavení tohoto cyklu obětování se, to zásadní. Proč?

Co máte spojeno se slovem oběť. Já mám slova jako „přemoci se“, „překonat bolest“, „vydržet obtíže“ a to všechno pro někoho jiného, někoho, nám drahého, někoho na kom nám záleží. Myslíte si, ale že tento důležitý člověk by chtěl abychom pro něho trpěli, dřeli se a dělali něco proti své vlastní vůli? Pokud se obětujeme, většinou zapřeme sebe sama, jsme pak z toho vyčerpaní a nespokojení. A co ten člověk, pro kterého jsme se obětovali? Je také nespokojený, protože my jsme nespokojení. A co vidíme my? Že si naší práce neváží! A právě tímto se roztáčí bludný kruh.

Pokud se budeme obětovat pro druhé, budeme nešťastní a ostatní to stejně neocení.

Tím nechci říct, že máte být sobečtí a dělat věci jenom pro sebe. Chci tím říct abyste při svých rozhodnutí vědomě nedávali svoje potřeby do pozadí na sebe. Místo obětování se mějte v hlavě POMOC DRUHÝM. Zdá se to jako změna pár nesmyslných slov, ale v naší hlavě se spouští úplně jiné procesy. Pomocí druhým nemusím ponižovat a omezovat sám sebe, nemusím překonávat bolest a diskomfort. Naopak při pomoci se můžu cítit dobře, plný energie a tím pomáhat druhému. Pokud já se cítím dobře může se cítit dobře i ten, kterému pomáhám.

3) Dělejte věci, co vám přináší radost, ne starost

Jak dále překonat naše zaměření na výkon? Bude to znít až trochu hloupě, ale dělejte to, co vás baví, naplňuje a inspiruje. Jestli že totiž děláme věci, které nás nebaví, jsou pro nás náročné a „vyšťavují“ nás a musíme je kvůli něčemu zvládnout, pak se snažíme zefektivnit naši práci, řešíme jak aktivní jsme, jsme na sebe naštvaní, že nejsme dostatečně aktivní a snažíme se porovnávat s ostatními a pod. Pokud ale děláme něco, co nás baví jsme ponořeni v daném procesu, přestáváme se dívat na hodinky, nevšímáme si ostatních a jsme šťastní a spokojení a nic nám v danou chvíli ani nevadí.

Vypadá to jednoduše? No a co vás tedy vlastně v životě baví? Jaká aktivita vás naplňuje a nabíjí vás energií, že si říkáte, tohle můžu dělat do nekonečna? Napadlo vás něco? Pokud ano, jak často danou věc děláte? Jak často děláte to, co opravdu chcete a je to pro vás zábavou, v porovnání s tím, co musíte?

Teď si dovedu představit, že se vám v hlavě objeví otázka „Co, ale dělat s věcmi, které musím a vyčerpávají mě?“ Zkuste si najít jak by se to, co vás baví a co vám jde, dá využít i na věci, které jsou pro vás náročné. Pozorujte jaká část té práce není až tak náročná a která je naopak pro vás nudná a vyčerpávající. Podívejte se, jaké jsou další možnosti, jak k náročné části přistupovat. Jak využívat svoje silné stránky nebo jak si náročnou činnost kompenzovat.

Co si o zaměření na výkon myslíte vy? Je to něco, čeho jste si ve svém životě a ve vašem okolí všimli? Máte nějaké jiné nápady a ověřené typy?