V dnešní společnosti se všechno měří na výkon. V businessu máme data z prodeje, ve sportu statistiky střel a ve škole známky. Již od opravdu dětského věku se nám vštěpuje, že je dobře, když jsme pracovití, podáváme dobrý výkon a neustále se vyvíjíme a postupujeme vpřed. I když obecně se snahou dosáhnout co nejvyššího výkonu souhlasím, je tu pak otázka, jak tohoto maxima dosáhnout. A toto je věc, která je podle mě často chápána špatně. A co že to je? 

Začíná to v dětství

Ano, stejně jako všechny jiné problémy i problém neustálé snahy o maximalizaci všeho podle mě začíná, když jsme ještě v plenkách. Jako děti máme v sobě zakódováno vyvíjet se a učit se. Příroda nás vede k tomu, abychom napnuli všechny své síly a naučili se sedět, žvatlat, chodit a mluvit. Pokaždé, když se nám podaří udělat o jeden krůček víc a nebo líp, vyslovit jakékoliv slůvko, naši rodiče se mohou radostí zbláznit. Neustále posilují naše maxima a úpornou snahu. A to nás provází i po zbytek našeho života.

Ve škole se snažíme sbírat dobré známky. Když dostaneme jedničku, rodiče jsou šťastní jak blechy. Pokud ale dostaneme špatnou známku, ihned se hroutí svět a je nám vysvětlováno, jak se musíme více učit, dát do toho víc a neflákat se tolik (z vlastní zkušenosti vím, že jsou i výjimky, kdy to tak není, ale jistě víte, co tím chci říct). To stejné můžeme pozorovat v kroužcích. Pokud ve fotbale máme nejlepší statistiku z týmu a na každém tréninku necháme na hřišti všechno, pak jsou trenér i rodiče spokojeni. Co to tedy pro náš mozek znamená?

Jsi dobrý jenom jestli ze sebe vyždímáš maximum.

Výkon a dospělost

V dětství to ještě jde ždímat se pořád na 1000% a každý den ráno se opět probouzet připraven vydat ze sebe ještě trochu víc a být ještě o trochu lepší. Co se ale stane, když takovéto nastavení máme ve své hlavě i v dospělosti? Co když se snažíme každý den ze sebe vydat 1000%, a někdy ještě to 1% navíc? Co se stane, pokud se o to snažíme rok, dva, pět či deset?

Určitě můžete dosáhnout velkých věcí, ale za jakou cenu!

V dospělosti se teď tomu zrovna říká takovým „sexy“ slovem – vyhoření (burn out). Zkrátka dojde palivo. Vaše energie se vyčerpá a z vás zůstane pouze prázdná skořápka. Ano, máte možná peníze, které jste tak chtěli, máte prestižní zaměstnání, jste nejlepší pracovník měsíce, ale jste opravdu šťastní? Co ostatní oblasti vašeho života? Rodina? Přátelé? Děti? Můžete se podívat před sebe a vidět, že váš život takovým tempem bude probíhat ještě třeba dalších pět či deset let, aniž byste se hroutili?

Pokud ano, pak upřímně gratuluji. Asi jste totiž přišli na to, jak vyhrát nad životem. Jestliže je ale odpověď ne, pak by bylo dobré zamyslet se, zda si nezasloužíte změnu. A ano, teď si uvědomuji, že vaše odpověď velmi pravděpodobně bude „ale já nevím, jak to změnit“ nebo „ale když ono to jinak nejde“. Dobré je alespoň začít tím, že si dovolíte vyhradit čas na to vůbec změnu promyslet. Na změnu takového typu myšlení se bude soustředit další článek.