Tento článek je podle mě asi jedním z nejdůležitějších na tomto blogu. Je totiž o něčem, co je naší přirozenou součástí, ale my se jí stejně někdy bráníme. Ano, řeč je o změně. 

Abychom totiž dosáhli svých cílů, nemůžeme být pořád těmi stejnými lidmi. Na naší cestě musíme dozrát, naučit se mnohým věcem a změnit mnoho věcí na nás i v našem životě. Změna je tedy nedílnou součástí naší cesty za sny.

I když si to úplně neuvědomujeme, žádný den není stejný, žádné naše rozhodnutí nikdy není stejné. My sami se neustále měníme, přetváříme, vyvíjíme, ať už chceme nebo ne. Některé změny jsou rychlé a dějí se každou vteřinou, jiné jsou mnohem pomalejší a nenápadnější. Změny jsou v životě nevyhnutelné, ale my i přesto máme někdy tendenci se změnám bránit a zuby nehty se držet svých jistot, své rutiny, svých zvyků, a to i když nám už neposkytují žádné výhody a brzdí náš vývoj a úspěch. Co nám přináší rutina? Proč se změnám bráníme? A co změny vlastně přinášejí?

Jak o změně často přemýšlíme

Mnoho lidí přichází za rodinou, přáteli, terapeuty s tím, že chtějí něco změnit. Říkají, že chtějí lepší práci, spokojenější vztahy či vyšší plat. Když se jich ale zeptáte, co jsou pro to schopni změnit, vyjde najevo, že vlastně vůbec nechtějí změnit sebe, ale chtějí, aby se změnil svět okolo nich, aby se změnili ostatní. Bohužel takto to nefunguje. Nic se samo od sebe nezmění k lepšímu, dotyční jsou stále nešťastní a tvrdí, že se svět spiknul proti nim. 

Jenom pokud začneme měnit sami sebe, teprve potom se může v našem životě něco opravdu pohnout požadovaným směrem. K našim snům se budeme přibližovat až v okamžiku, kdy opustíme své stávající mentální nastavení a začneme se aktivně měnit. Díky tomu najednou začneme vnímat jiné podněty, tedy zdánlivě se naše okolí jakoby mění, přicházejí k nám jiné příležitosti, začínáme chápat svět okolo nás v nových souvislostech. Najednou se měníme my, naše okolí i naše vztahy. 

Čeho se bojíme na změně?

O změně a její nevyhnutelnosti se učíme už na základních školách – Darwin a evoluční teorie, pamatujete? Kdo se neadaptuje, ten nepřežije a nedosáhne cíle – nepředá své geny dále. Kdo si nepřipustí změnu, nesplní si své sny. Je to zakódováno v našich genech. Tak proč se pořád změnám bráníme?

Ano, chápu vás, že v každodenní rutině je něco divně uklidňujícího. Pokud dokážeme docela dobře předvídat, co po naší akci bude následovat, pak máme pocit kontroly a bezpečí. I když je naše rutina skoro jakkoliv neuspokojivá a nepříjemná, pořád je mnohem uklidňující než nejistota změny, kdy nevíme, co naše akce způsobí. Pokud se rozhodneme pro změnu, je to jako když máme před sebou prázdné stránky, které čekají na to, až je popíšeme. Nemáme skoro žádná nápovědy a najednou máme za sebe, za svůj život, za svá rozhodnutí a činy plnou zodpovědnost. Jenom my pak udáváme kurz a tento pocit odpovědnosti může být opravdu děsivý. 

Co když ale přijdu o ….?

Dalším důvodem, proč jsou změny obtížné, je přítomnost ztráty. Naprosto každá změna přichází se ztrátou – minimálně se ztrátou jistoty toho, co už známe. Máme totiž tendenci si celý svět kolem nás zjednodušovat. Naše hlava obsahuje určité scénáře, schémata či šablony, podle kterých si vysvětlujeme realitu a které nám umožňují reagovat na podněty z okolí. Scénář, jak se chovat v restauraci, scénář romantického filmu, scénář hádky s manželem. 

Tahle naše databáze v hlavě nám umožňuje předvídat sled dalších událostí a pomáhá nám vysvětlovat naše chování i chování ostatních a cítit se jistě a připraveně, protože víme, co přijde. Tento pocit nám ale změna bere. Pokud se odhodláme ke změně, najednou nevíme, co nového přijde. Naše scénáře nefungují a může se stát cokoliv. 

Například, když místo abychom svému nadřízenému neustále přikyvovali a podřizovali se mu, i když nemá pravdu, se rozhodneme stát si za vlastním názorem. Třeba mu vysvětlíme, jaké benefity by ze změny perspektivy mohl mít on i celá firma. Co se stane? Nevíme! Je to něco nového a může se stát cokoliv (vyhazov či povýšení), a to většinu z nás stresuje natolik, že se bojíme cokoliv změnit a snažíme se ochránit naše zaběhlé scénáře, postupy a zvyky. 

Odkud pochází změna?

Pro to, abychom proces změny mohli začít využívat cíleně a ke svému prospěchu, si musíme uvědomit jednu základní věc. Změna může vycházet pouze ze dvou stran – z vnějšku a nebo zevnitř. Může nám přijít do života nový přítel, nová příležitost, nový učitel atd. Někdy o věcech, které přicházejí z vnějšku, můžeme přemýšlet jako o štěstí nebo o osudu. Štěstí je super věc, ale nezapomeňme především každý den na sobě pracovat, protože ty nejdůležitější změny přichází právě zevnitř. A že ty vnitřní změny jsou mnohem těžší než ty vnější. Proč? Protože abychom dosáhli vnitřní změny, musíme si nejdříve připustit aktuální stav – musíme být k sobě upřímní!

Pokud chceme dosáhnout vnitřní změny, je nezbytné, abychom odložili co nejvíc z našich výmluv a obran a kriticky se podívali na svoji aktuální situaci. Pouze až pochopíme aktuální stav, teprve pak zjistíme, jakou změnu doopravdy potřebujeme a po jaké doopravdy toužíme. S tím souvisí také to, že vnitřní změna (na rozdíl od vnější) je 100% na v naší zodpovědnosti. Pouze my se rozhodujeme, co chceme dělat, kým chceme být, jakým názorům budeme naslouchat, co budeme ignorovat atd.. 

Hodně věcí, na které totiž čekáme, až přijdou z vnějšku (úspěch, štěstí, sebevědomí), nemůže přijít, dokud se pro ně nerozhodneme a „neodemkneme“ je uvnitř sebe. 

Vše je o rovnováze

Samozřejmě, že není ideální cestou teď všechny naše jistoty hodit za hlavu. Nějaké jistoty, rutiny a zvyky, v životě potřebujeme a jsou prospěšné. Je ale stejně tak důležité si v životě nechat místo pro změny, pro nové možnosti a výzvy. Jinak totiž zůstaneme stát na místě a budeme se divit, proč jsme ještě nedosáhli svých snů. 

Popřemýšlejme tedy na čem lpíme, čeho se držíme v životě zuby nehty a zda nám tyto věci pomáhají v dosažení našich snů či jestli nás brzdí. Nebojte, sama mám problémy s opuštěním některých věcí v mém životě a mám spíše tendenci držet se svého než bezhlavě zkoušet nové věci. I kdy mám ráda jistotu a pocit bezpečí ve svých rutinách stejně mám zkušenost, že ze změn vždy vyšlo mnohem více dobrého než špatného. Naučila jsem se, že vše musí být v rovnováze.

Otevřeme se tedy více změnám a přistupujme k našemu životu aktivně. Svět nemůžeme zastavit a změny se dějí tak jako tak, nezávisle na naší vůli. Pokud ale se začneme měnit vědomě a z naší vůle, můžeme směr těch změn začít korigovat tam, kam chceme my. 

Co si tedy odnést?

– Změna se děje nezávisle na naší vůli. Všechno se neustále mění. My se můžeme buď bránit, a nebo změny aktivně využít.
– Změna vždy přichází se ztrátou (minimálně se ztrátou jistoty). Aktivně se pusťme do změny, až když zisky převýší ztráty.
– Změny se mohou dít z vnějšku a zevnitř. Ovlivnit můžeme jen vnitřní změny, proto má smysl se zabývat pouze jimi. 
– Ve všem musí být rovnováha. Nemůžeme žít bez jistot, ale zároveň nemůžeme existovat ani beze změn.

Praktické typy, jak něco změnit můžete najít v navazujícím článku.