Máte někdy pocit, že je toho tolik, co chcete natrénovat, a přitom máte tak málo času? Cítíte, že pro sebe, svůj výkon a další rozvoj potřebujete dělat něco víc, a normální tréninky vám nestačí? Jste odhodlaní více trénovat, ale nemáte k tomu dostatečný prostor? Pokud odpovíte alespoň na jednu z otázek “Ano!”, mám pro vás myšlenku, která vám pomůže – neformální trénink. 

Uznávám, asi by to chtělo nějaký lepší název, ale alespoň je to jednoduché a výstižné. Neformální trénink je něco, co děláte ve svém volném času. Ano, vím, že pro vás sportovce něco jako volný čas prakticky neexistuje. Slovem volným myslím kdykoliv mimo plánovaný trénink. Pokud chcete něco navíc, musíte tomu dát i více času, energie a nebo obojího. Neformální trénink je tedy každé malé „extra“, co děláte nad rámec svých pevně daných „formálních“ tréninků. 

Neplňte pouze svoje povinnosti, dejte tomu něco navíc

Dejme si malý zjednodušený příklad ze života. S týmem chodíme každé pondělí, středu a čtvrtek na trénink od 18:00 do 20:00 Ať už tam děláme cokoliv (např. simulace hry, trénink vytrvalosti či obratnosti, vývoj strategie atd.) a v jakékoliv intenzitě, označíme to za formální trénink. Mám vypozorované, že v daném odvětví sportovci na stejné úrovni dělají plus mínus na tréninku to stejné. V každém sportu jsou určitá cvičení a postupy, které jsou takovou tou rutinou. Samozřejmost, kterou si plní více či méně každý a díky které se zlepšuje a rozvíjí.

Pokud ale na tréninku děláme to stejné jako ostatní, také se stejným tempem jako ostatní zlepšujeme. Můžeme ale trochu lépe nastavit přípravu, zefektivnit trénink, vylepšit strategii. To nám pak umožní zlepšit se o trochu více než konkurence a poskočit tak o pár míst výše. Jak se ale zlepšit opravdu o hodně? Jak udělat takový ten „skok přes noc“? Už vám asi dochází, že normálním tréninkem to nebude. Je potřeba udělat něco navíc!

Teď vám možná v hlavě naskakují myšlenky jako „Kde mám na to vzít čas?“, „Vždyť na to nemám vůbec energii.“ nebo „A co bych teda jako měl(a) dělat?“. Jedná se o naprosto přirozenou reakci. Dejte mi šanci to vysvětlit a představit vám, jak neformální trénink nemusí zdánlivě znamenat čas ani energii navíc.

Možnosti jsou všude kolem nás!

Život se skládá z návyků, rutin a stereotypů, které nám ho mají zjednodušit a zefektivnit. Stejně tak nám ho ale mohoupořádně ztížit, jak jsem již psala v jiném článku. Každopádně většinu času (až 80%) každý den trávíme v zaběhnutých kolejích – stejné aktivity, stejné myšlenky. Děláme si pro sebe různé plány a rozvrhy. Například od 8:00 do 16:30 práce, 18:00 až 20:00 trénink, 20:30 až 22:00 věci v domácnosti, péče o sebe a volný čas. Jednotlivé věci hezky oddělené, naplánované a pojmenované. Z takového rozvrhu si člověk opravdu vytvoří dojem, že na něco navíc nemá kapacitu. Proč by se ale zároveň práce a nebo domácí práce nemohly, alespoň částečně, rovnat tréninku?

Co si budeme povídat, i když bychom se chtěli věnovat 24 hodin denně svému sportu, není to prostě možné. Jako každý člověk i sportovec musí něco jíst, z něčeho platit tréninky a někde bydlet. I sportovec potřebuje dobré vztahy s rodinou a přáteli. A především sportovec více než kdokoliv jiný potřebuje kvalitně odpočívat. Nejde tedy celý náš den zaplnit formálními tréninky. Co je ale možné? Uzpůsobit netréninkové aktivity tak, aby nám umožnily trénovat a nebo si v nichpříležitosti k tréninku prostě najít. 

Možností je spousta a kreativitě se meze nekladou! Jak třeba na to?

– Jste běžec, který se snaží zbavit přehnaného napětí při běhu a zároveň pracujete jako pokladní v obchodě? Proč si během směny nevyhradit čas na to, kdy budete při každém „markování“ myslet maximálně na uvolnění všech svalů, které aktivně nevyužíváte? Můžete tak lépe nacvičit vnímání těla a práci s ním. 

– Jste krasobruslařkou, která potřebuje zlepšit svůj krátký program, ale přitom musí trávit hodiny na přednáškách ve škole? A co takhle při nějaké „nedůležité“ hodině svůj program vizualizovat pohyb po pohybu, detail po detailu, přesně tak, jak by ideálně měl vypadat? 

Toto jsou jenom dva případy, na kterých jsem vám ukázala, že možnosti se najít dají. Jde pouze o to je hledat, zkoušet a pak využívat. 

To, co cvičíme, se posiluje!

Nejdůležitější je zahodit svá přesvědčení a otevřít se novým možnostem. Nejdříve je nezbytné zvolit, co přesně chcetetrénovat. Něco fyzického? Mentální dovednosti? Koordinaci? Podle mě se dá natrénovat mimo trénink skoro cokoliv, jenom je třeba přesně a jasně stanovit, co chceme natrénovat. Možnosti k tréninku se pak skoro vždy dostaví. Já například chtěla zlepšit koncentraci, a tak jsem začala relaxovat v autobuse plném lidí cestou na tréninky. A hádejte co – těch 40 minut za den navíc v součtu udělalo obrovský rozdíl v množství tréninku a výsledky se také dostavily. 

Své chování, které opakujeme, postupem času posilujeme a stává se automatické. Dávejte tedy pozor, co opravdu cvičíte. Nacvičujete totiž chování a dovednosti nejen pozitivní, ale stejně tak i negativní. Přistupujte tedy i k neformálnímu tréninku poctivě a s jasnou vizí. Mohlo by se vám totiž stát, že například místo lepší koordinace natrénujete špatnou koncentraci tím, že neustále budete během trénování přemýšlet, co dalšího máte udělat a kolik věcí jste ještě nestihli. 

Co si tedy zapamatovat?

Hlavní je si uvědomit, že trénink nemusí probíhat pouze na tréninku. S trochou nadsázky můžeme říci, že celý náš život je trénink – nebo jím alespoň může být. Pokud jste odhodlaní vyždímat ze svého času více, jsou tu možnosti, jak získat čas pro svůj trénink či jak si uzpůsobit své dosavadní činnosti tak, aby k tréninku sloužily. 

Ptejte se tedy sami sebe, co ještě můžete pro sebe udělat. Pátrejte, jakým způsobem můžete dané věci natrénovat. Inspirujte se ve svém okolí i u slavných sportovců. A především se nebojte požádat o pomoc či nechat si poradit. Neformální trénink může být dobrou cestou, jak se stát úspěšnými „přes noc“.