Mysl je stejně silná jako naše tělo. I když náš mozek za nás fyzicky neběží desítky kilometrů, nezvedá těžká závaží, nestřílí branky či neodcvičí bezchybnou sestavu, je to právě naše hlava, která tělu toto všechno umožní dosáhnout. Mysl má obrovskou moc ovlivňovat naše tělo, chování i vnímání reality. Naše hlava disponuje mnohými mechanismy, které toto všechno umožňují a dnes bych vám tento jeden mechanismus chtěla představit – imaginace.

Na první pohled se může zdát, že imaginace je něco pro děti či umělce. Vždyť ti se pořád vznášejí v oblacích a o něčem sní. To ale nemůžete být dále od pravdy. Imaginace je něco, co využívá každý z nás, každý den, při všech možných úkolech a ani si to neuvědomujeme.

Imaginace – síla pro dosažení nemožného

Co se skrývá pod pojmem imaginace? Je to umění vizualizace, představivosti, mentální zkoušky. Ať už to nazveme jakkoliv, je to vždy proces, ve kterém znovuprožíváme či zažíváme prožitky, které využívají informace z naší dlouhodobé paměti. Imaginace tedy nepracuje s ničím, co dříve nepůsobilo na naše smysly, s čím jsme se nesetkali či co jsme již neprožili – od toho to znovuprožívání. Díky této schopnosti tedy můžeme přelstít naše tělo, aby si opravdu myslelo, že naše ruka hází míč, či že naše nohy utíkají po pláži.

Avšak naše mysl disponuje dalším obrovským darem. Darem kombinace těchto představ. To, co jsme již dříve viděli, slyšeli, četli či zažili můžeme libovolně spojovat a vytvářet tak nové představy a prožitky – od toho to zažívání. Náš mozek tedy umožňuje představit si například, jak stojíme na stupních vítězů, na krku se nám houpá medaile z mistrovství světa, v ruce držíme květiny a na tváři máme obrovský úsměv. Nikdy jsme to nezažili, ale myslím si, že všichni jste si to představili. Naše mysl tedy není pouze pasivní filmové plátno, které nám přehrává naše natočené zážitky, je to aktivní editor, který dává dohromady různé záběry a díky tomu vznikají nové věci. Můžeme si tak představit prakticky cokoliv. A někteří říkají, že cokoliv, co si dokážeme představit si můžeme i splnit – pokud chceme.

Vize jako směr našich činů

Imaginace může ovlivňovat naše tělo. S trochou cviku prostřednictvím naší mysli můžeme opravdu přelstít tělesné receptory a můžeme mít například pocit, že něco držíme v ruce. Představivost se také využívá k ovlivňování různých mimovolních procesů, jako je třeba tep, pocení, vyplavování hormonů či krevní tlak. Naše vize také dávají směr našemu chování a umožňují nám provádět složité úkony skládající se z několika částí a pohybů nebo umožňuje vytrvat u určité činnosti určitou dobu.

Když to tak všechno popisuju, asi vás tedy nepřekvapí, že nejdůležitější vlastností imaginace je její přesnost, čistota, živost. Naše mysl skutečně toto všechno umí, ale je to závislé na tom, jak kvalitně si jednotlivé věci dokážeme představit. Tedy zda vůbec si je dokážeme představit.

Imaginace je dovednost. Někdo se s ní rodí, někdo ji musí pracně trénovat. Aby toho nebylo málo, imaginace se také může odehrávat na různých úrovních. Tyto úrovně se postupně mohou rozvíjet. Čím pokročilejší úroveň, tím lépe naše mysl může ovlivňovat naši realitu. No a teď se dostáváme k těm slibovaným borůvkovým knedlíčkům…

Chápu – vidím – cítím – konám

Naznačím to třeba takto – máte před sebou talíř borůvkových knedlíčků.

Level 1

První úroveň imaginace je pochopení toho, co ve vaší mysli je – talíř borůvkových knedlíčku. Naše mysl má určitý koncept, který chápe. Je to určitý pojem, který nám v našem archivu v hlavě umožní vyhledat obrazy, pocity, zážitky. Tato úroveň je zatím ale docela neuchopitelná a obecná. Proto pojďme hlouběji.

Level 2

Druhá úroveň imaginace nám umožní vidět před sebou váš jídelní stůl, kde jsou na talíři čtyři domácí kynuté knedlíčky. Jsou veliké asi jako vaše pěst, posypané cukrem a tvarohem a přelité vrstvou rozpuštěného másla. Taky je před sebou vidíte tak jasně jako já? Všimli jste si té hrubší struktury a těch nedokonalých tvarů, které nám ukazují, že jsou opravdu domácí, vytvářené s láskou a každá originální? Taky vidíte tu páru, která z nich stoupá a říká nám, že jsou čerstvé?

Pokud ano, tak toto je druhá úroveň. Jasný obraz do co nejmenšího detailu. S trochou cviku se ve vaší hlavě opravdu může ukázat něco, co je k nerozeznání od skutečnosti. Naše hlava je ale ještě šikovnější, pojďme ještě trochu dál.

Level 3

Třetí úroveň zapojuje naše další smysly – ne jenom zrak. Umožňuje nám opravdu pocítit naši představu. Pro naši mysl není problém přesvědčit naše tělo, že opravdu cítí vůni či teplo našich knedlíčků. Dokonce se nám začínají zbíhat sliny jako Pavlovovým psům. No schválně, čichněte si k vašim knedlíčkům. Pociťte tu známou nasládlou vůni borůvek, těsta, tvarohu a másla. Ciťte na vašich tvářích teplo, které z knedlíčků stoupá v momentě, když se přiblížíte. A polkněte ty sliny, které se vám při této představě na jazyku vytvořili.

Cítíte, co s tělem vaše mysl udělala? Taky vás přesvědčila, že před sebou máte reálný talíř? Pokud ano, tak počkejte, toto není ještě úplně všechno. I když jsme pochopili, uviděli a pocítili, naše mysl umí ještě jeden trik. V našich představách můžeme i konat!

Level 4

Poslední a čtvrtá úroveň je tedy vrstva, která nám umožňuje volně se v našich představách pohybovat, aktivně měnit svět i naše tělo a zažít cokoliv.

Uchopte do rukou příbor a pojďte naše knedlíčky rozkrojit. Vidíte, jak se z nich vylévá horká šťáva a vypadlo z nich několik borůvek? Ukrojte si kousek a naberte si ho na vidličku. Taky cítíte jeho váhu? Přibližte si kousek k ústům, ale než ho vložíte dovnitř, nezapomeňte ho pofoukat – je totiž horký. To cítíte to na svých rtech, tvářích a na nose. Táááák, to už je lepší. Už si kousek můžete vložit na jazyk a začít pomalu ochutnávat, převalovat ho v ústech a kousat. Cítíte tu plnou chuť, jak se jedna ingredience mísí s druhou? A teď polkněte. Taky cítíte, jak vám příjemně teplý kousek klesá jícnem do žaludku a naplňuje vás pocit tepla? Teď se vsadím, že se spokojeně křeníte od ucha k uchu a máte opravdu pocit, jako byste si daný kousek opravdu snědli. No nemám pravdu?

Imaginace ve sportu

Co nám naše borůvkové knedlíčky ukázaly? Umožnily nám vyzkoušet si, že naše mysl opravdu dokáže přesvědčit tělo jako by před sebou mělo reálné jídlo, a dokonce s reálným jídlem manipulovalo. A úplně stejně to funguje i s čímkoliv jiným, a tedy i se sportem.

Výzkumy ukazují, že imaginace reálně zapojuje stejné svaly, jako ty co používáme v naší představě. Pokud tedy ve vaší představě běžíte přes překážky, tak stejně běží na mikroúrovni i vaše tělo. Tohoto lze využít například při neformálním tréninku, o kterém jsem psala v minulém článku a nebo při rekonvalescenci z nemoci či zranění.

Imaginace má ve sportu své místo i při normálním tréninku. Opravdu se opakovaně zjistilo, že efektivita tréninku v našich představách je skoro stejná jako při reálném tréninku. Pokud se tedy učíme něčemu novému, lze si tento nový pohyb nejdříve představit, nechat svaly, ať si tento pohyb v klidu vyzkoušejí, a následně pohyb provést v reálu. Tento postup snižuje počet opakování nutných k zautomatizování pohybu a šetří tak čas i energii.

Imaginace ale lze použít i k zaměření naší pozornosti. Přesně jak jsem psala výše. Mysl dokáže kombinovat různé obrazy a dává tak vzniknout novým vizím. A jelikož naše mysl ovlivňuje i tělo, můžeme si tak prožít věci, které se ještě nestaly a podat výkony, které nás teprve čekají. Můžeme se tak připravit na budoucnost. Naše tělo i mysl má možnost zažít věci dopředu, a tak se na danou věc lépe připravit. Díky imaginacím můžeme už teď prožívat náš cíl a tím se rychleji posouvat směrem k němu.

. . .

Doufám, že je zřejmé, co jsem vám svými borůvkovými knedlíčky chtěla vysvětlit. Snažila jsem se vám ukázat, jakou sílu naše představivost má. Myšlenky opravdu dokáží ovlivňovat naše tělo i vnímání našeho okolí, a proto by byla škoda takovýto dar nevyužít. A právě nástrojem k využití mysli je imaginace. Díky imaginaci si můžeme prožít něco, co se ještě nestalo, připravit se tak dopředu na všechny možné i nemožné alternativy a můžeme si velice dobře udržet motivaci, která je nezbytná k dosažení našich cílů. Imaginaci tedy lze využít jak při tréninku, tak při plánování a posilování motivace. A to je asi tak to nejhlavnější o co jsem se chtěla podělit.