Hodně se tu na blogu píše, jak si „srovnat“ hlavu, ujasnit si cíle, zefektivnit svůj čas, či jak se vypořádat z různými problémy. Dnes bych se s vámi ale chtěla podělit o něco trochu jiného, a možná i více potřebného. Prozradím vám totiž, jak vydržet na cestě za vašimi sny a jak si dlouhodobě udržet motivaci a energii na této cestě. V kostce? Jak na dlouhodobý výkon, který vás bude bavit, ne vysávat. 

Nevyšťavněte se hned – makejte chytře

Dnešní svět nás pořád nutí k co největším výkonům. Ve sportu oslavujeme ty, co zaběhnou nejrychlejší čas, hodí co nejdále, zasadí soupeři nejtvrdší úder. V businessu zase oceňujeme lidi, kteří nejvíce vydělají. Oslavujeme tyto nejvýjimečnější výkony, povídáme si o tom, co všechno tito lidé museli obětovat, čím vším si museli projít, aby se dostali tam, kde jsou teď. Ano, všichni úspěšní si prošli bezesporu těžkými chvílemi a museli hodně věcí překonat. Určitě museli mnohokrát zatnou zuby a vydržet bolest, zklamání, bankrot atd. Tyto opravdu těžké momenty jsou ale pouze menšina celého jejich příběhu. Co ale dělají zbytek času? Makají, ale ne na maximum.

„Výzkumy různých sportovců z různých zemí, mužů i žen ukazují, že 8 z 10 tréninků se pohybuje v pásmu nízké intenzity.“ – Stephen Seiler

Úspěch totiž nezáleží jenom na těch nejtěžších momentech. Úspěch záleží na každodenní disciplíně a každodenním tréninku. Mnoho lidí si myslí, že pokud nepojedou každý den na maximum, věci pak nemají smysl.

Nemyslete černobíle, plánujte dopředu

Proč si myslíte, že tolik lidí například opakovaně začíná se zdravým životním stylem? Jejich představa je totiž zkreslená: „Musím hned začít jíst zdravě a každý den cvičit. Takže už žádné nezdravé jídlo, jenom zelenina a uběhnout každý den 5 km.“ No a co se stane? Do týdne je vše při starém, maximálně do dvou. Ukousli jsme si totiž moc velké sousto. 

Takové myšlení je příliš černobílé, buď a nebo, ale takto to u nejlepších nefunguje. Jak přemýšlejí v takových to situacích ti nejlepší? Dívají se dopředu. Ví, že cesta k úspěchu je dlouhá a je na ní zapotřebí hodně sil. Ví, že není hlavní vidět ihned výsledky, ale že je důležité pořád se posouvat vpřed. Mohlo by to například vypadat nějak takto: „Chci začít jíst zdravě a cvičit. Vím, že je to velká změna a chci aby mi to vydrželo dlouho. Začnu tedy chodit každý druhý den na 30 minut na procházku a 1 den si půjdu zaběhat 5 km. Když budu mít náladu, půjdu běhat 2x týdně. S jídlem bych mohl začít třeba tak, že místo těch sladkých jogurtů si každé ráno dám zdravou snídani. Za 14 dní uvidím, jak to jde a případně upravím plán.“ A ti nejlepší se opravdu těchto plánu drží. 

Jak vypadá „zdravý“ dlouhodobý výkon?

Když se pro něco nadchneme, chceme tomu věnovat veškerou naši energii – chápu to, mám to stejně. Jelikož si ale ihned ukousneme obrovský kus, velmi rychle se vyčerpáme a pak musíme od našeho plánu upustit, nabrat síly a začít znovu.

Pokud si ale naplánujeme kroky postupně a nevyplýtváme veškerou energii hned na začátku, pak je mnohem větší pravděpodobnost, že z dlouhodobého hlediska v našem snažení uspějeme.

Jak vidíte, není to o tom jet vždy na 65%. Je to o pěstování disciplíny, postupném rozvíjení svých možností, schopností a dovedností, a přitom si udržet motivaci a radost z celého procesu. Je to o tom, že když je potřeba jet na 80% a někdy na 100%, můžeme máknout s radostí a odhodláním, protože konečně můžeme ukázat to, co jsme každodenním tréninkem získali. Zároveň další den můžeme jet zase na našich 65%, a ne, že se po našich 100% vzpamatováváme celý další týden. Ne nadarmo se říká:

„Hvězdy, co hoří nejzářivěji zhasnou nejdříve.“

Co když přijde krize

Problémem však není pouze rychlé vyčerpání a opakované začátky. Ať už si život plánujeme jakkoliv dobře, vždy se může stát něco nepředvídatelného, co nás dostane do krize. Ale pokud stále jedeme naplno, nemáme již prostředky se této krizi bránit.

Představme si tedy, že jsme s něčím začali nadšeně s plnou vervou. Investovali jsme 100% naší energie a něco se stane – přijde krize. Jak se proboha chceme s touto krizí vypořádat, když nemáme žádné rezervy? Už takhle jsme jeli na maximum a neměli možnost „dobíjet baterky“, a najednou je situace mnohem obtížnější a cítíme se vyšťavení a nemáme energii potřebnou na překonání překážky. Nedokážeme ani zmobilizovat naše rezervy. Jak to končí? Náš dlouhodobý výkon klesá. Musíme si dát pauzu, opustit náš plán, načerpat energii a začít znovu – v tom lepším případě.

Toto chování je velmi rizikové a může vést ke stagnaci, ztrátě motivace a v horších případech k depresím či syndromu vyhoření. Teď si ale představte, že pracujete dlouhodobě na 65%, občas jedete na maximum, občas na 80%, pořád ale cítíte, že se pohybujete vpřed. Udržujete si motivaci a energii. A teď přijde krize. Teď můžete předvést svých zbývajících 35%, které jste trénovali jen občas a zároveň můžete mobilizovat rezervy, protože víte, že je vše zvládnutelné. Máte dostatek motivace a vůle tyto rezervy využít. Máte totiž tu zkušenost, že umíte jet naplno, když je to potřeba, a že to zvládnete a posunete se vpřed.

Teď už snad chápete, že pracovat většinu času na 65% neznamená napůl se flákat, že i těch 65% nás neustále posouvá a umožňuje dobrou odolnost a předchází mnohým problémům, jakými jsou třeba deprese či syndrom vyhoření.

Co si tedy zapamatovat?

– Nemusíte něčemu bezmezně dávat 100% pro to, abyste se v tom posouvali.
– S menší intenzitou po delší dobu vás aktivita bude mnohem víc naplňovat, budete spokojenější a můžete dosáhnout dlouhodobé změny
– Úspěch není o jenom o překonávání těžkých momentů, je o každodenním posunu vpřed.