Máte jasný cíl a máte konkrétní plán, jak cíle dosáhnout, ale nedaří se začít? Nezoufejte, v tomto článku se dozvíte, proč se nebát udělat první krok a jak ve svém záměru vytrvat. 

Na tomto blogu je několik článků o cílech a snech, o změně našeho myšlení různými způsoby (např. pomocí návyků či postavení se strachu) a zaměření naší pozornosti správným směrem, ale co je ten nejdůležitější zlomový bod, bez kterého se nikdy nikam nedostaneme? Ano, tušíte správně. Tím nejdůležitějším je začít konat. Abychom dosáhli našeho snu, musíme někde začít a PŘEKONAT STRACH. Ať už tím, že něco investujeme, že využijeme příležitosti nebo do toho vložíme energii, úsilí, čas a peníze. Až po tomto kroku se něco může opravdu posouvat vpřed. No a o tom to dneska celé bude – o víře v sebe sama, své vizi a svém plánu, a udělání toho nejvíc děsivého PRVNÍHO KROKU. 

Každý z nás se bojí

Cokoliv neznámého vzbuzuje v člověku jednu základní emoci – strach. Bohužel nebo bohudík jsme k tomu biologicky naprogramováni a tento program nám umožnil přežít miliony let a vyvinout se v masu lidí, která obývá naši planetu. Bez strachu bychom to asi moc daleko nedotáhli. Co když nám ale strach už brání v pokroku, neumožňuje nám využít náš potenciál a znemožňuje nám dosáhnout našich cílů? Ano, pak je to průšvih. Jak tedy naše plánování a dosahování cílů většinou vypadá?

Zjednodušené schéma tzv. „ze života“

1) Dlouho o něčem sníme, a tak si stanovíme nějaký cíl
– v této fázi jsme nadšení a máme svoji vidinu, jak vše bude probíhat, až toho dosáhneme 
– samozřejmě se o to musíme podělit se všemi, takže neustále mluvíme o našich plánech s našim okolím
–setkáváme se buď s velice pozitivními lidmi, kteří nás podpoří, nebo naopak se skeptiky, kteří si klepou na čelo (ti nás teď ale nezajímají)

2) Rozplánujeme si jednotlivé kroky vedoucí k cíli
– tady už to začíná být lehce ošemetné. Přemýšlíme, co je to první, co je potřeba udělat, a jak dlouho nám potrvá dostat se k cíli
– zjišťujeme, že to nebude asi tak jednoduché, jak jsme si vysnili
– začínáme poslouchat ty, co si klepou na čelo a začínáme vidět překážky – vyřešíme jednu, druhou, třetí …. ale pomalu naše velké očekávání úspěchu mizí

3) Nic se zdánlivě neděje a my ztrácíme nadšení 
– bojíme se začít, snažíme se udělat ideální plán, být připraveni na cokoliv 
– překážky jsou tak velké, že nemáme energii (a zároveň ani motivaci, čas nebo peníze) s našimi sny cokoliv dělat
– hledáme výmluvy, proč jsme ještě nezačali (typicky např. začnu od 1. nebo začnu od pondělí nebo až bude chvíle klidu apod.)
– když se nás okolí zeptá, jak to vypadá s našimi sny, začínáme se odpovědi vyhýbat a uvnitř cítíme vinu a neschopnost

4) Opouštíme naše plány
– za své selhání buď přespříliš viníme sami sebe, což vede k neschopnosti dělat cokoliv, a nebo viníme plně okolí, nedostatek příležitostí, nedostatek peněz apod.
– cyklus se uzavírá a může začít od začátku

Na tomto příkladě můžete strach vidět v několika různých podobách. Strach každého člověka je obsahem různý, ale v jádru přeci jen podobný. Dále je krátký přehled různých strachů, které nám brání uspět a udělat něco se svým životem. Najdete se někde?

Strach ze snění

Někteří z nás se bojí už jenom snít a končí ještě před bodem 1. To pak nám v hlavě běží – „Vždyť já na to nemám.“, „Budu dělat to, co doteď, vždyť se nemám zase tak špatně.“ a nebo „Mě se nikdy nic nemůže podařit“. Nebojte se, chápu vás a dovolit si snít není jednoduché. Věřte ale, že pokud si nikdy nestanovíte cíl, nezasníte se, zůstanete pořád na stejném místě, budou se vám dít stále stejné věci. Zeptejte se schválně sami sebe, jestli je to dost, jestli vám toto stačí. Pokud ano, děkuji za pozornost a zbytek článku není pro vás. Pokud ale chcete od života víc, věřte tomu, že stanovit si sen, který byste chtěli jednou dosáhnout, je prvním krokem, a že popustit uzdu své fantazii může být opravdu osvobozující. Zkuste to, dělá to zázraky 🙂

Strach ze změny

U některých z nás zase přichází strach právě před prvním krokem na naší cestě k cíli. Když jsme mladí, říkáme si, že nemáme dost zkušeností, bojíme se, že si „zavaříme“ u rodičů, obáváme se nedostatku peněz a nebo se strachujeme, že nebudeme dost cool, že nezapadneme. Pokud se tím necháme ovládnout, vždy budeme průměrní a nikdy našich snů nedosáhneme.

Když jsme starší, bojíme se udělat změnu kvůli našim závazkům, které už máme. Máme nějaké osvědčené postupy, které nás dovedly v životě až sem, máme něco vybudováno (postavení, finanční zázemí, vztahy) a bojíme se to ztratit. Zároveň většinou už máme lidi, kteří jsou na nás určitým způsobem závislí (např. děti, rodiče, přátelé, ale také šéfové, trenéři, podřízení či fanoušci) a nechceme je zklamat.

Oboje je normální a naprosto pochopitelné, děje se to všem. Nicméně pokud nechcete být jako ostatní a chcete si plnit své sny, pak je nutné si všechny tyto strachy uvědomit, poděkovat jim. Buďte vděčni, že vám právě umožňují stát se lepším já, a postupně se jimi přestaňte zabývat.

Strach ze selhání

Posledním důležitým strachem – nutno říct, že možná nejdůležitějším – je strach ze selhání. Tento strach ve skutečnosti propojuje oba předchozí. Možnost selhání je totiž za oběma těmito strachy. Bojíme se, že když selžeme, bude to mít pro nás negativní důsledky (ztratíme peníze, prestiž, příležitost, rodinu, přátele atd.). Ano, je možné, že při neúspěchu něco z toho ztratíme, ale také mnoho nového nabudeme. Získáme nové zkušenosti, kontakty, znalosti, přátelství a mnoho dalšího. Zároveň některé věci můžete ztratit i při úspěchu. Měli bychom se tedy neúspěchu opravdu bát?

Vždyť i množství úspěšných lidí, ať už sportovců, multimilionářů či i naprosto „obyčejných“ lidí, kteří jdou za svým cílem, zmiňují množství proher, selhání, překážek a komplikací. Tito lidé o nich nemluví zahořkle, ale popisují je jako jedny z nejlepších věcí, které se jim mohly stát. „Prohru“ vidí jako něco pozitivního, jako něco, z čeho se poučili a co jim změnilo život.

Jak tedy vidíte, tento strach, i když je silný, je naprosto zbytečný. Pokud totiž budeme pevně věřit ve svůj sen a budeme chtít dosáhnout svých cílů, pak vše, co se okolo nás začne dít, směřuje jen a pouze k tomu, aby se to vše mohlo splnit.

Jak se strachu zbavit a udělat první krok

Jak se tedy toho všeho strachu zbavit? Zaprvé: nesnažte se ho zbavit! Nebojujte proti němu a nepotlačujte ho. Plně ho přijměte. Strach je součástí našeho lidství a ochraňuje nás. Vy se nepotřebujete zbavit strachu, ale vlivu, který strach nad vámi má. A to vyřešíte jednoduše – přestaňte utíkat. Bát se je normální a pouze ten nejsilnější člověk si dokáže přiznat, že má strach a že jedná pod jeho vlivem. Pokud si toto uvědomíte, máte z větší části vyhráno. Dalším krokem je potom uvědomit si při důležitých rozhodnutích, jestli volbu provádíme ze strachu před něčím, nebo z lásky k nám samým, z lásky k našemu snu a cíli.

Teď, když jsme si ukázali, jak pracovat se strachem, zbývá už jen udělat ten první krok. Prvním krokem není nic jiného než začít do vašeho snu investovat. Investujte čas, energii, lásku a všechny jiné další zdroje. Opravdu teprve tehdy se mohou dostavit první úspěchy. Dokud totiž sedíme za stolem a pořád jenom vymýšlíme, jak to nebo ono udělat lépe, nic z toho nebude – zůstane jenom u nápadů a slov. Jakmile ale začneme něco dělat, hned se nám otevírají další možnosti a začneme aktivně tvořit naši vizi. A není větší motivací, než první úspěchy. Pak se nám chce dělat víc a víc.

Pokud tedy chceme dosáhnout našich cílů, nejdříve si musíme připustit náš strach ze selhání a následně vytvořit dostatečně silný plán. Do tohoto plánu se nebojme investovat vše, co můžeme, protože opravdu jenom tak lze uspět.