„Ráda bych, ale nemám čas!“
„Tohle už fakt nestíhám!“
„Je toho na mě moc!“

Taky víš o čem mluvím? Potřebuješ, aby měl den aspoň 48 hodin, abys zvládl(a) všechno věci, co chceš? Propracoval(a) jsi se k zahlcení! (což není pro sportovce vůbec nic těžkého).
Věř mi, vím co cítíš a chápu, že se pod všemi věcmi cítíš v pasti. Vždyť být sportovcem je mnohdy práce na full-time a většina z nás máme sport jako „něco navíc“ k „normálnímu“ životu.

Vybalancovat trénink, závody, regeneraci, práci, školu, vztahy, koníčky, volný čas, domácnost, stravu… a mnoho dalšího prostě není jednoduché a být perfektní v tom všem je prostě nereálné. Pokud se o to snažíme (a že to pořád zkoušíme), dostáváme se pak do blbých situací, necítíme se dobře a postupně selháváme.

Pokud to přeženeš co teda můžeš očekávat?

1. Budeš někdy „osina v zadku“
– prostě když je toho moc, nejde být pořád usměvavý, předstírat, že to zvládáš a nebýt u toho časovaná bomba. Kladeš na sebe tlak a je přirozené, že někdy se bude muset uvolnit, tak dej bacha, kdo bude zrovna ve tvém okolí.

2. Budeš se hůř soustředit
– když v hlavě nosíme co všechno musíme udělat, vypočítáváme, kolik nám co zabere a zvažujeme, kde ušetřit aspoň pár minut, tak je jasné, že naše pozornost bude na tom špatně. Když to takto jde dál, postupně zjišťuješ, že i když chceš svou pozornost na něco na 100% zaměřit, nejde to (jop, i proto je Tiktok tak úspěšněj).

3. Budeš zapomínat
– když se hůř soustředíme, hůř z naší hlavy dostáváme důležité informace a hůř je také ukládáme -> naše paměť bude trpět. Takže jestli si připadáš, že máš Alzheimera, tak bys měl(a) zbystřit a zpomalit, ale nemusíš panikařit a běžet k doktorovi. Je to ho na ten mozek prostě dlouhodobě moc a došlo k zahlcení podněty, co zpracovává.

4. Budeš unavenější
– jet pořád na 100%, přepínat z jednoho úkolu na druhý, soustředit se co to jde, pamatovat si všechny úkoly a být příjemný na okolí prostě stojí energii. Už tak necháváme na tréninku hodně a pokud dojde k našemu zahlcení bude nás to přirozeně vyčerpávat ještě víc. I když máme velké baterky, ony prostě dojdou.

5. Stejně nebudeš spokojený/á
– Víš co je nejhorší? I když přežiješ tyhle všechny (a určitě ještě další) body, tak ti to stejně nedá to, co od toho očekáváš -> dobrý pocit, zlepšení, výsledky, splněné cíle. Stejně něco nebude podle tvých představ a bude tě to žrát („been there, done that“). Takže žádnej „happy end“ nečekej.

Stojí ti to za to?
Za mě osobně je to zbytečná práce navíc, ale rozhodnutí je na tobě. Opravdu se potřebuješ vláčet každej den s těmito problémy? Pokud jsi jako já a chceš to změnit (potřebuješ to změnit), tak začni, není lepší čas než teď. Akorát nezapomínej na pár věcí…

Na co tedy nesmíme zapomínat?

1. Je toho hodně!
Ano, není to náš subjektivní pocti. Opravdu toho, co bychom jako sportovci měli dělat je mnoho:
– trénink,
– fyzička,
– regenerace,
– závody,
– škola/práce (ideálně obojí),
– uvařit,
– uklidit,
– vyprat,
– věnovat se partnerce/partnerovi,
– nezapomínat na rodinu,
– stíhat i kamarády,
– něco jako volno? …
… zapomněla jsem ještě na něco? Beztak!
Pokud se tedy z tohoto „krysího závodu“ se přetížením máme dostat, je nutné připustit a PŘIJMOUT, že prostě plný diář každý týden mít budeme.

2. Nejde všechno dělat perfektně!
Připusťme si, že ať chceme jak chceme, nejde být perfektní ve všem. Nemusíme být mistři republiky v lyžování, běhat každý den 15 km v top časech, mít doma perfektně uklizeno, dodržovat striktně dietu, být tu pro každého kamaráda, večer namasírovat partnerovi záda, navštěvovat několikrát týdně rodiče a prarodiče a u toho se pořád usmívat a mít perfektní účes. Chápeme se? Zvládneme hodně, splní me si sny, ale nemůžeme dělat všechno pro všechny a hned.

3. Musíme mít jasno v prioritách!
Abychom se z toho nezbláznili, potřebujeme vědět, co je pro nás v životě nejdůležitější. Určit si, co je TOP 1 (kolem čeho náš život stavíme), co je pro nás nezbytné (bez čeho dalšího prostě nemůžeme fungovat) a co je důležité (bylo by super, kdybychom to stihli, ale nepoděláme se bez toho), co je prostě „něco navíc“ (rádi bychom to, ale obejdeme se bez toho) a co je představa někoho jiného (co od nás očekává společnost, rodina, okolí a tak).

4. Potřebujeme dát prioritám 100%!
Do teďka má pocit, že jsem vás brzdila a uklidňovala. Tak tady to končí! Jakmile si zvolíme priority, musíme do toho dát 100%. Pokud do toho dáme všechno budeme spokojení, posuneme se, ucítíme smysl. jestli že cítíme, že děláme co máme a dostáváme pozitivní zpětnou vazbu (výsledky na závodech, pochvaly od trenérů, lepší časy, vyšší počty opakování…), nemáme pak potřebu dělat další věci. Věci, které jsou pro nás něco navíc a nebo jsou dokonce požadavky našeho okolí. Můžete do toho dát úplně všechno a přitom se vyhnete věcem, co jsem psala výše. Proč? Bude to dávat smysl a bude vás to průběžně dobíjet. Nekecám!

5. Potřebujeme vyhodnocovat pokrok!
Když se chceme vyhnout zahlcení, mít jasno v prioritách, jet na 100% a dosahovat výsledků, nesmíme zapomínat i na průběžné hodnocení a testování jestli je vše OK. Není totiž nic horšího, když jste někde zaseklí a děláte pořád věci dokola, podle vašich starých přesvědčení nebo už skoro zapomenutých priorit (opět „been there, done that“). Dejte si čas – měsíc, 3 měsíce, půl rok, sezónu… cokoliv, co dává smysl s vašimi cíli a fakt si dejte tu práci a vyhodnoťte si, jestli vám to přináší to, co od toho potřebujete a chcete.

6. Přijde čas jít dál!
Vždycky přijde čas na změnu. Posouváme se, zlepšujeme se, dosahujeme cílů, moudříme, stárneme -> měníme se. Proto se mění postupně i naše priority. Jestli že, pro nás bylo ve 20ti to nejhlavnější dostat se do reprezentace, je úplně OK přemýšlet v 25ti, jestli si nedodělat školu a nebo zvažovat ve 30ti, kdy budu chtít založit rodinu. Měníme se my, mění se naše okolí, mění se svět. Jestli, a jak, to jde skloubit se sportem to už je na nás, v tom je ta zábava ne?

Zahlcení?

Tak co, kolik bodů z prvního seznamu splňuješ? Jsi ještě OK, nebo chodíš po světě jako tikající bombička, která neví, co včera trénovala? Máš pocit zahlcení a nebo máš jasno v prioritách a jedeš po jasné cestě?

Odpověz si sám, dej si na to klidně čas, ale hlavně buď upřímný/á.