Máte sny, cíle a vize, ale cítíte, že pořád stojíte na místě? Víte, co chcete, ale je potřeba udělat tolik věcí, že netušíte jak začít? Začněte pomalu, krok po kroku. Začněte měnit své špatné návyky jeden po druhém a za chvíli zjistíte, že vlastně chcete dělat ještě víc. No nekecám, čtěte dál.

Krok 1. – Ujasněme si co chceme!

Než můžeme začít jakoukoli cestu, musíme vědět naši destinaci. Nemůžeme začít balit věci, shánět letenky nebo hledat hotely, když vlasně ani nevíme, kam jedeme. Pokud bysme naházeli věci do kufru jen tak, může se nám stát, že nakonec přijedeme do Finska rybařit a budeme mít věci na dovolenou v tropech. Sice to zní vtipně, ale bohužel v životě se tohle stává naprosto běžně. Snažíme se být lepší, aniž bychom věděli, co lepší znamená. Nakonec se snažíme třeba zvýšit výbušnost, když potřebujeme zlepšit vytrvalost. Investujeme více do reklamy, abychom přilákali více zákazníků, a přitom potřebujeme spíše zlepšit kvalitu našich služeb, protože klienti jsou nespokojení. v

Jednoduše! Abyste mohli cokoliv dělat, musíte vědět, co chcete. Jak se budete cítit, až cíle dosáhnete? Jak budou reagovat ostatní? Jaké budou vaše hodnoty a normy? Svůj cíl musíte naprosto jasně vidět před sebou a být schopni si ho kdykoliv připomenout.

Náš cíl může být třeba takovýto: 

Víte co chcete? Máte svoji vizi? Dobře, jdeme na dál ….

Krok 2. – Stanovte si podcíle

Máme naši vizi, něco čeho chceme dosáhnout, ale než toho dosáhneme, čeká nás ještě hodně práce. Abychom věděli na čem potřebujeme začít pracovat, rozdělme si naši cestu na několik částí. Určeme si naše záchytné body – podcíle.

Máme naši vizi, něco, čeho cheme dosáhnout, ale než toho dosáhneme, čeká nás ještě hodně práce. Abychom věděli, na čem potřebujeme začít pracovat, rozdělme si naši cestu na několik částí. Určeme si naše záchytné body – podcíle. 

Pokud je totiž náš hlavní cíl moc vzdálený, bez podcílů nám snadno může dojít motivace vůbec něco dělat, a to někdy ještě dřív, než začneme. Zeptejte se tedy sami sebe, co na své cestě musíte zvládnout. Určete si 3-4 základní věci, které by měly být co nejkonkrétnější, abyste věděli, že jste jich dosáhli. Pokud totiž je náš hlavní cíl moc vzdálený, bez podcílů nám snadno může dojít motivace vůbec něco dělat a to někdy ještě dřív než začneme. Zeptejte se tedy sami sebe, co na své cestě musíte zvládnout. Určete si 3-4 základní věci, které by měly být co nejkonkrétnější, aby jste věděli, že jste jich dosáhli. 

Náš plán může vypadat takto:

O tom to kroku zde píšu pouze stručně, protože se tomu věnoval celý článek.

Krok 3. – Co pro váš cíl musíte udělat?

Máme naše cíle a podcíle. Co nám ale chybí, jsou první kroky, které potřebujeme udělat pro to, abychom si snaše sny splnily.

Podívejme se na naši konkrétní představu našeho cíle a pak se podívejme, kde jsme teď. Jaký je rozdíl mezi vaší současnou situací a výsledným cílem? Napište si co nejvíce rozdílů, každou „prkotinu“, protože i z té se může stát nakonec to nejdůležitější. 

Že je těch věcí hodně? To nevadí, podívejme se na všechny naše věci ke změně a vyberte ty co jsou nejkonkrétnější a máte nejjasnější představu jak je změnit. Nemusí jednat o něco převratného, ba naopak, ze začátku je lepší začít s něčím jednodušším, aby jste zjistili, že máte možnost se změnit. Aby jste si uvědomili, že můžete jít za svými cíly a dosáhnout jich. Pokud si hned ukousneme velké sousto, většinou ho nepolkneme a ztrácíme motivaci.

Krok 4. – Změňte svůj návyk

V tomto kroku je nejdůležitější vytrvalost a vůle. Změnit návyk vyžaduje dny a dny práce na sobě, ale když se to podaří, jsme spokojení. Někdo říká, že změnit návyk trvá 21 dní. No ono je to trošku složitější. Záleží na tom, co je to za návyk, takže se nesnažte počítat dny a doufat, že za 21 ta touha udělat něco, co nechceme, přejde a budeme šťastní. Dost ale strašení, pojďme se podívat na to, jak se to dá všechno změnit:

1) Co se děje v těle, když něco chceme?
2) Dejme si odstup a zapojme vizi.

4.1) Co se děje u mě v těle?

Pokud máme určitý návyk, jeho dokončení nám přináší uspokojení, díky kterému chceme chování opakovat znovu a znovu. Jak se můžete podívat ve videu níže, spokojenost přináší i zvědavost.

Samotná zvědavost je pro člověka velice důležitá. Díky ní jsme jako malí schopni se něco naučit a pomáhá nám zase se zkusit postavit na nohy, i když jsme předtím 100x spadli na zadek. Proč by nám tedy nemohla posloužit i v dospělosti? Dejme si příklad. Abychom mohli dosáhnout našich cílů, potřebujeme častěji trénovat a stalo se nám např. toto: 

Trénink a povinnosti

Dejme tomu, že máme trošku těžší období cca. 3-4 měsíce. Měli jsme zranění, takže jsme 14 dní nemohli jít trénovat. Zároveň je hodně i jiných povinností, rodina si stěžuje, že s ní netrávíme tolik času, ve škole je hodně testů nebo v práci jsou důležité uzávěrky, a k tomu musíme chodit na tréninky, protože nás za měsíc čeká důležitý závod. Bohužel pod náporem všech věcí okolo jsme často tréninky rušili a teď kdykoliv něco aspoň trošku důležitého vyskočí v našem kalendáři, trénink opět zrušíme – a to i když si to potom celý večer vyčítáme. Co se děje?
V tomto případě se několikrát stalo, že jsme zrušili trénink a splnili naše povinnosti, které nás tlačily. Jelikož jsme něco dokončili, byli jsme šťastní, ulevilo se nám. A tělo si to pamatuje. Jelikož jsme to udělali několikrát, navykli jsme si na pocit štěstí a úlevy při zrušení tréninku.

Nejde o to, že bychom nechtěli trénovat, ale jde o to, že jsem si z jeho rušení udělali návyk. Jak situaci vyřešit? Příště, až si budeme chtít odvolat trénink, odvolejme ho vědomě! Co to je? Zapojme zvídavost. Řekněte si, „Co se teď děje v mém těle, že chci trénink odvolat?“, zeptejte se sami sebe „Jak se teď cítím?“ Prostě zanalyzujte situaci co nejvíce, snažte se pochopit každičký detail, každičké napětí ve vašem těle. Co zjistíte? Že naše touha nechat trénink tréninkem je jenom změť napětí v našem těle nic víc a nic míň. Můžete se na to kouknout ve videu.

Čeho jsme analýzou dosáhli? Už víme, s čím máme tu čest. Víme co je naše touha a návyk. Když tohle víme, můžeme s tím začít pracovat.

4.2) Odstup a vize

Když víme, že touha je směsí různých napětí v našem těle, ať už emocionálních, psychických anebo fyzických, můžeme s tím pracovat. Co dělat s napětím? Uvolníme ho!

Na chvíli zavřete oči a soustřeďte se na dech, dlouhý nádech a hluboký výdech. Několikrát se takto nadechněte a vydechněte, uklidněte mysl i tělo. Postupně během dýchání začněte cítit vlastní tělo, kde to napětí cítíte. Poté se dlouze nadechněte, chvíli zadržte dech – zamiřte přesně na dané místo – a dlouze vydechněte přímo do vybraného bodu. Při výdechu pociťujte, jak se místo krásně uvolňuje, zbavuje se tíhy a cítíte se příjemě. Proces opakujte tolikrát, kolikrát je potřeba, na různá místa, kde cítíte tlak, napětí či nepohodlí. Zároveň nám ze začátku nemusí jít o úplné odstranění negativních pocitů, ale stačí, když je zmírníme.

Teď, když jsme v pohodě a aspoň trošku jsme se zbavili napětí, je čas zapojit znovu krok 3. Víme, co máme udělat pro to, abychom dosáhli našeho prvního podcíle. Naplňme proto naši mysl představou toho, jak se chceme chovat a cítit, během toho jak dosahujeme našeho podcíle. Představme si, jak se zachováme, až příště ucítíme touhu udělat náš starý návyk. Zvolme si naši „správnou“ odpověď na daný pocit v těle, který touhu chovat se navyklým způsobem provází.

Ufff, už je konec …

Ano, dneska to bylo dlouhé čtení. Ale upřímně, opravdu jsem nepřišla na to, jak to zkrátit a zároveň předat to, co jsem předat chtěla. Co si z toho dnes odnést?

1) Mějte vždy svoje sny, cíle a podcíle jasné, pomůžou vám překonat se.
2) Zkoumejte, jak se cítit, když máte touhu udělat něco, co nechcete, a víte, že to není pro vás dobré. 
3) Prodýchejte všechno napětí. 
4) Vizualizujte vaše cíle a jak se příště zachovat, až váš návyk zase přijde.

Snad pro vás čas strávený nad článkem bude užitečným a neodradila jsem vás jeho délkou. Nebojte, tolik slov najednou ze sebe už asi nikdy nevyplodím ;-).