Nedávno jsem viděla na TED-talks velmi zajímavé video. Amy Cuddys zde sice mluví o tom, jak naše neverbální komunikace (postoj, gesta, mimika atd.) – ovlivňuje to jak působíme na druhé (např. při pracovních pohovorech). V pozdější části nahrávky zazní i velmi pěkná myšlenka „Fake it, till you make it.“ – předstírej, dokud to není pravda. Amy se totiž ve výzkumu zabývala tím, jestli co že něco předstíráme opravdu může změnit naše tělo (hormony, emoce) i naše okolí. Budete se divit, ale ANO, může!

Proč mě myšlenka tak oslovila?

Předstírat či nepředstírat – to je oč tu běží!

Před pár lety jsem se hodně snažila naplnit očekávání společnosti, rodičů, kamarádů a tak se stalo, že jsem v určitém bodě ani  nevěděla kdo jsem já a co od života doopravdy chci. V té chvíli mě hodně oslovila myšlenka „Buď sám sebou!“ a tak jsem se postupem času prokousávala sebepoznáním a začala jsem být více sama sebou a autentická a všechny tyto věci. A bylo mi dobře!

Po nějaké době jsem ale zjistila, že se nikam nehýbu, že stojím a přešlapuju na místě. Nerozvíjím svoje silné stránky, nezabývám se věcmi co mi nejdou a prostě a jednoduše jenom JSEM. Obecně na tom není nic špatného, ale z dlouhodobého hlediska jsem si uvědomila, že směřuju kam nechci – nikam. Je to fajn, ale pokud člověk touží něčeho dosáhnout potřebuje i něco jiného.A to byl konec mého „nepředstíracího“ období. A ukončilo to právě výše zmíněné video. Uvědomila jsem si, že oba póly jsou špatné – extrémně předstírat i nepředstírat.

Jak to funguje?

Aby totiž člověk mohl něco předstírat, musí si nejdříve co nejkonkrétněji představit, jak by daná situace či osoba mohla vypadat. Pak je potřeba upravit svoje myšlení i chování a nějakou dobu u této změny vydržet, aby ostatní uvěřili. Divíte se, ale díky těmto akcím – představa, změna, vytrvalost – je pravděpodobné, že se předstíraná věc uskuteční.

Jednoduše: Chcete být sebevědomý. Představíte si jak sebevědomí člověk vypadá, jak se chová, čím se odlišuje od nesebevědomých atd.. Máte jasnou představu co znamená být sebevědomý, tak začnete předstírat – upravíte svoje myšlenky (např. „To nezvládnu“ na „Já to zvládnu“, o stresových situacích přemýšlíte jako o příležitostech atd.) tím se začne pomalu ale jistě měnit i vaše gestika, postoj, chování a lidé vás začnou vnímat sebevědoměji.

Dá se říci, že takto si předstíranou věc „přitáhnete“ – myslíte na ni, zjišťujete o tom informace a zkoušíte to. Tyhle tři základní prvky jsou základem jakéhokoli učení. Díky tomu se vyvíjíme a získáváme nové dovednosti a vlastnosti.

Co jsem tím chtěla říci?

Ano nejde o to, aby jsme ze dne na den začali být něčím co nejsme, jde to ten proces, který stojí za tím něco předstírat. Ten „výzkum“, který je nutností a to neustálé porovnávání v hlavě – kde jsem teď a kde chci být. Takže sněte, přemýšlejte, předstírejte a u toho buďte sami sebou, svým lepším sebou.

Kam dál? Jestli chcete začít s mentálním tréninkem, tak určitě skočte na Kroky mentálního tréninku nebo jestli chcete něco praktičtějšího tak zkuste třeba článek o deníků úspěchů.