Zvládáte na tréninku zaběhnout časy, nad kterými by vaši soupeři bledli závistí, ale na soutěži to nedokážete? Jdete na trénink, trénujete do úmoru, ale soutěže se i přes to děsíte? Máte pocit, že svůj výsledek nemáte ve svých vlastních rukou?  Tak se nebojte dříve či později si každý sportovec projede nějakým takovým obdobím. Důležité je zamyslet se nad tím důvodem, zjistit to „proč“, poučit se a něco změnit. Zeptejme se sami sebe „Kdo jsou ti vítězové?“, „Co odlišuje vítěze od poraženého?“, „Co ti nejlepší před závodem dělají, na co myslí?“

1) Vítězové předvedou svůj výkon ve správný čas.

2) Vítězové ví, že moc mají ve svých rukách.

3) Vítězové nepochybují, vítězové konají.

Jen vy máte tu moc změnit váš výkon. Učiňte to rozhodnutí,. Naučte se i vy jejich návyky –osvojte si

1) Nezáleží na tom co jste natrénovali, pokud to nedokážete předvést ve správný čas.

Vítězem je ten člověk, co nejlépe zvládne soutěžní tlak! Každý je na závodech nervózní, a je to dobře! Nervozita nám připomíná, že to co děláme je pro nás důležité, že nám na našem výkonu záleží. Pokud ale nervozita přesáhne určitou mez, tak už pro nás může být ohrožující, můžeme se cítit nepříjemně a nervozita pro nás začne představovat spíše přítěž. Začneme se cítit špatně, myslet na nejhorší možné scénáře a najednou by jsme byli nejraději někde úplně jinde. Dokud takovéto pocity nezměníme, nemůžeme očekávat, že z nás budou ti nejlepší z nějlepších – šampióni totiž neberou tlak jako překážku, berou ho jako privilegium.

Opravdoví vítězové nad nervozitou přemýšlí jako nad přípravou organismu na výkon, je to pro ně nabuzující a energizující. Pokud na svém těle cítí nějaké projevy trémy, jako třeba pocení se, zrychlené dýchání a zrychlený tep, nebo i třes rukou, berou to jako přípravu jejich těla na výkon. Pokud teda něco takového zažíváte, nepanikařte, proveďte nejlépe hluboký nádech a výdech a řekněte si „To co se děje je naprosto přirozené, moje těle se pouze připravuje na výkon.„Samozřejmě, že to tělo ani mysl nepochopí hnedka, ale postupem času. Vždy když si při nějaké zneklidňující situaci toto řekneme trošku více si uvědomíme, že naše „nabuzení“ není už tak nepříjemné. Pokud ale zažíváte nějaké extrémnější formy nervozity či dokonce paniky stojí za to s tím začít více pracovat. Dobré jsou některá dechová cvičení na ukotvení se na přítomný okamžik („teď a tady“), nebo si v hlavě projít naše nejhorší obavy – třeba zjistíte, že zas tak hrozné nejsou. Více o tomto tématu naleznete potom v dalších článcích.

Něco více o pozitivním přístupu ke stresu se můžete dočíst ZDE. 

2) Vítězové se zaměřují pouze na to, co můžou ovlivnit.

Kolikrát se vám už stalo, že jste jeli někam na závody a říkali jste si:“Co kdyby ten Honza nepřijel, to bych to potom mohl i vyhrát.“ Anebo jste místo koncentrace na výkon před závodem taktizovali:“Tomu to dneska jde, slyšel jsem, že byl na soustředění, to asi hodně trénoval a bude na závod připravenější než jindy.“ Tohle jsou přesně ty věci, které nás vyvádí z míry. Přemýšlíme o věcech, které nezměníme. Soustředíme se na všechny a všechno okolo, než abychom řešili nás samotné a náš výkon. Pokud chceme být těmi nejlepšími, je jedno kdo kde trénoval, kdo na závod přijede či nepřijede, jaké je počasí a nebo kolik je tu dneska diváků. Přestaňme řešit všechny ostatní, řešme jen sami sebe – je to jediná věc, kterou můžeme ovlivnit.

Nikdo to za nás neudělá!

Nikdo totiž za nás ten nejlepší výkon nepodá, nakonec  je to naše práce být nejlepší. Je to jen a jen na nás, jak se na výkon připravíme, jen my ovlivníme, jak na nás vše co se okolo nás děje bude působit, my všemu dáváme tu moc. Pokud tam někde vzadu v té hlavě máme, že náš nejlepší výkon podáváme jenom když je slunečno, tak nemůžeme čekat, že když lije jak z konve tak vytvoříme náš nový osobní rekord. Nejdřív musíme změnit chápání naší situace, nebo-li položit si otázku „Jaký vliv na mě má to, že je slunečno?“ Nakonec většinou zjistíme, že je za tím vším naprostá banalita, jako třeba: „Když je slunečno, tak jsem št’astnější!“ Když si toto uvědomíme, pak už je jenom v naší moci náš přístup k dané situaci změnit „Aha, a to ale můžu být šťastný i když venku padaj trakaře!“ No a vidíte, už víte že počasím se vůbec před závodem zabývat nemusíte. Samozřejmě, že toto je jenom příklad, ale takových to malých věcí, které před závodem říkáme a které nás okrádají o dreahocený čas, který můžeme využít na koncentraci je spousta. Čím víc ukázníte svoji mysl a zvolíte si řešit věci, které jsou ve vaší moci, tím blíže jste k vítězství.

3) Vítězové nepochybují, vítězové konají.

V životě není na pochyby místo. Buď něco chceme anebo ne. Buď za svými sny jdeme anebo ne. Pokud za tím jdeme na půl, nikdy toho nedosáhneme. Jakmile začneme trávit čas tím, že každou věc budeme v hlavě pořád promýšlet, jestli je to správné, jestli jsem to neměl(a) udělat jinak, jak to udělat jednodušeji či jestli to vůbec má smysl, tak budeme pořád průměrní. V životě není na pochyby místo, jakmile začneme pochybovat, připravujeme se na selhání. Pokud našemu snu, naší vizi, naší cestě či čemukoliv jinému nevěříme na 100%, tak do toho nikdy nedáme maximální úsilí, neobětujeme tomu všechen možný čas a nedáme do toho naše srdce i duši. Pokud nevěříme, že celou sestavu odjedeme bez chybičky, že zaběhneme 100m pod 10 sekund, že nezvedneme v mrtvém tahu 300kg (dosaďte si naprosto cokoliv), tak to opravdu nedokážeme!

Právě kvůli důvěře v sebe sama a kvůli zaměřenosti na cíl vítězové využívají tehcniky mentálního tréninku. Právě proto vítězové používají techniky self-talku (vnitřního hlasu), klíčová slova, vizualizace a relaxace. Díky těmto technikám se můžeme ze začátku zbavit pochybností a předejít tomu, aby se vrátili. Pozitivním self-talkem můžeme ovládnout náš negativní vnitřní hlas, co nám vzadu v hlavě říká, že to nedokážeme. Vizualizací si dokážeme představit svůj cíl, co možná nejpřesněji a co nejživěji jako by jsme ho už dosáhli. Když představu našeho snu máme v hlavě je pak těžké o něm pochybovat či si říkat, že je nereálný. Vizualizace nás může ujistit, že to zvládneme, zvýšit naše sebevědomí a přinést určitou úlevu. Pokud si svůj cíl dokážeme představit, můžeme ho také uskutečnit!

Více o vizualizaci si můžete dočíst například ZDE a ZDE. 

Je to těžké, ale ….

Tyto myšlenky zní lehce, ale ve skutečnosti tomu tak není. Kdyby to bylo lehké a stačilo si tohle přečíst, pak by vítězem byl každý. I přesto to ale neznamená, že každý nemůže být vítězem. Vítězem může být každý, kdo do toho dá vše. Myslet na tyto 3 věci opravdu každý den, každou hodinu, každou minutu ba i sekundu stojí opravdu hodně úsilí, motivace i vůle. Vše se vám ale  jednou vrátí. Vrátí se to až dosáhnete svého snu, až se stanete vítězem.