Taky jste si, stejně jako mnoho lidí, na začátku tohohle šílenství řekli, že tu situaci pořádně využijete a doděláte všechny resty, dočtete všechny rozečtené knížky, dopíšete eseje, dokoukáte ten online kurz? A taky nějak tak pomalu zjišťujete, že nic z toho vlastně neděláte? Nebo že děláte tak 10% z toho, co by jste mohli a jste z toho frustrovaní? Pokud teď sedíte u počítače či mobilu a přikyvujete, pak nezoufejte a věřte mi, že v tom nejste sami.

Co se nám teď děje?

Když se zrušila kontaktní výuka ve školách, uzavřely se některé obchody, přestaly fungovat služby, začali jsme zoufat, nadávat a modlit se, aby to brzy skončilo. Co si budeme povídat, byl to šok a snad nikomu to nebylo příjemné, ale všichni jsme se adaptovali. Někteří se rozhodli užít si zaslouženého volna, sednout k televizi či otevřít knížku a nedělat nic. Jiní se zase rozhodli dohnat všechny resty ve škole či v práci. Někdo se dal na domácí práce a konečně přišrouboval poličku nebo začal připravovat zahradu. Někteří se rozhodli zapracovat na sobě a zkouknout ten odkládaný online kurz nebo začít meditovat. A taky tu jsou lidé, kteří se rozhodli jakoukoliv formou pomoci převážně jiným.

Ať už patříte do jakékoliv kategorie myslím si, že postupně můžete sami na sobě pozorovat to, že postupně se odkláníte od svých původních plánů a místo toho, abyste danou situaci využívali, začíná spíš tahle situace využívat vás. Taky na sobě pozorujete, že se dny postupně protahují, ale zároveň toho stihneme mnohem míň? Cítíte, jak spíše čekáte až tohle skončí, místo toho abyste opravdu dělali věci a pokračovali za svými cíli?

Nebojte se, tohle se děje většině lidí a je to úplně normální, i přes veškeré moderní vymoženosti nám stále chybí kontakt s realitou. Není tu fáze kdy, můžeme naše nově nabyté schopnosti či našetřenou energii využít. Není tu většinou žádný blízký deadline, najednou se všechno neustále přesouvá a omlouvá. Postupně ztrácíme i kontakt se širším okolím, s přáteli si stále píšeme míň a míň, protože prostě není moc o čem. Zdánlivě se nic neděje, a tak taky nic neděláme.

Proč ztrácíme motivaci?

A proč že se tohle všechno děje? Jedním z důvodů je, že nemáme žádnou strukturu. Chybí nám řád, který by nám pomáhal se orientovat a motivoval nás teď něco dělat. Když jsem doma, můžu věci přeci lehce odložit na později, na zítra, na příští týden. „Nic se neděje, udělám to později, teď na to nemám náladu.“ ano teď si to můžeme dovolit říct, ale je to opravdu do co chceme a potřebujeme? Nebo se jedná spíše o to, že už jsme apatičtí k jakýmkoliv aktivitám, protože se zdá, že svět se prakticky zastavil?

Dalším důvodem upouštění od našich plánu je absence zpětné vazby. Začali jsme něco dělat, vydrželi týden, ale nepřišla žádná odměna. Kolega nám nepoděkoval za předaný projekt. Odevzdání eseje hodně před termínem nám nic moc navíc nepřineslo. Papriky, co jsme zasadili nás ještě nenakrmí. A to posilování se kterým jsme začali nikdo taky zatím nepozná. Najednou ty dokončené úkoly začínají ztrácet smysl, když je nikdo neocení. A ano, můžeme je ocenit my, ale to nám po chvíli přece jen přestane stačit. Potřebujeme dát našemu životu nějaký kontext. Vše, co děláme se potřebuje k něčemu vztahovat.

No a pak je tu ještě jeden důvod, který se nám děje úplně běžně v jakékoliv době a tím je to, že jsme se prostě jenom přecenili. Je možné, že jsme se nechali stáhnout všema těma výzvama na FB, že jsme chtěli pomoci stejně jako všichni ti lidi co šijou stovky roušek za den a nebo, že jsme chtěli dokončit všechny naše úkoly co nejdřív protože prostě nevíme, kolik času máme, než budeme muset zase rozběhnout náš „normální“ život. Být super aktivní je v pořádku, stejně tak, jako být mega lenivý, ale nezapomeňme, že většinou se potřebujeme pohybovat někde v tom středu. Nezapomeňte, že je potřeba něco si naplánovat, už jenom pro to, abychom měli pocit nějaké produktivity, ale stejně tak je potřeba dovolit si mít neproduktivní ráno nebo večer. Je potřeba zase si najít ten svůj balanc.

Co tedy můžete udělat pro svoji motivaci?

Jak tedy můžeme aktuální situaci využít? Jak najít motivaci? Jak se přestat flákat? Především ujasnit si co od zákazu vycházení chcete! Ne, opravdu ujasněte si, kým chcete být na konci tohoto šílenství. Chcete být někdo, kdo načerpal energii a je odhodlaný jet na 100%? Chcete být tím, kdo má čistý stůl a netíží ho žádné rozdělané věci? Chcete být na konci veganem? Chcete být tím člověkem, co rozdal tisíce roušek? Chcete být schopni udělat 200 dřepů? Chcete být tím, kdo vzal tento čas do vlastních rukou a využil ho?

Další velmi podobnou otázkou je, čeho chcete dosáhnout! Co byste měli na konci mít? Chcete mít připravené všechny eseje a práce do školy už dopředu? Chcete držet v ruce připravený plán, jak rozjet zase podnikání a doplnit rodinný rozpočet? Chcete mít přečtenou tu a tu knihu? Může se jednat o cokoliv, ale připomeňte si, co vlastně by mělo být produktem vašeho snažení teď během těchto všech omezení.

No a poslední věc – připomeňte si, proč je to pro vás důležité. Co vám to splnění těch věcí přinese. Jaký z toho budete mít pocit nebo užitek. Proč tohle vlastně chcete mít uděláno. Proč je pro vás důležité zabývat se těmito věcmi právě teď?

Všechno tohle si sepište na papír. Pomůže vám to utřídit si všechny ty myšlenky v hlavě, všechny úkoly na papíře, všechny očekávání vás i ostatních. Připomeňte si, co je vlastně vaším hlavním produktem tohoto všeho. A především si připomeňte smysl toho, proč to děláte – co z toho budete mít.

Jakmile budete mít víc jasno v těchto věcech, pak se snáze rozlišuje důležité od nedůležitého a jednodušeji se objeví chuť něco dělat.