Máte sen? Výborně! A proč je to stále jenom sen?

Všichni máme nějaké sny a všichni něco chceme. A teď k sobě buďme upřímní: „Jak dlouho tyto sny máme?“ Týden? Měsíc? Nemyslím si! Odpověď bude většinou několik let. Teď druhá otázka: „Co jsme pro náš sen udělali?“ Tady se pravděpodobně odpověď už bude lišit – někdo neudělal ještě nic, někdo už něco pro svůj sen obětoval a něčeho i dosáhl. Nezávisle na odpovědi přichází poslední otázka: „Je tohle dost?“ Můžete pro svůj sen udělat víc? Jste s vaším postupem spokojeni? Pokud ano – fajn, zavřete tuto stránku a dělejte, co je potřeba. Pokud ale nejste spokojeni s odpovědí na některou z otázek, pak určitě pokračujte ve čtení, protože toto je právě pro VÁS!

1. Buďte k sobě upřímní

Jasně, slyšíme to od dětství všude – „S poctivostí nejdál dojdeš!“ či „Lež má krátké nohy“. Zní to až banálně, ale ve skutečnosti je to jedna z nejtěžších věcí v životě.

Na jednu stranu jsme sami sobě nejpřísnějšími soudci. V hlavě se trestáme za každou velkou i malou blbost, kterou řekneme či uděláme. Často vymýšlíme, jak jinak jsme se mohli rozhodnout či co jsme mohli udělat nebo říct jinak. Někdy si až přejeme, abychom měli možnost udělat věci jinak. Na straně druhé tu máme naše druhé já, které nás naopak za všechno omlouvá. Toto naše druhé já se snaží omluvit každou naši chybku, nevadí mu, že kvůli nám někdo utrpěl ztráty nebo se něco rozbilo – „Ono to přece jinak nešlo, udělal jsem vše, co se dalo“. Nechce se nám na trénink – „Včera jsem přece makal dost“. Mám schůzku s naštvaným šéfem – „Zavolám a hodím se marod, třeba vychladne“.

Vezměme ten život trošku z nadhledu, každý máme v sobě obě dvě stránky a je potřeba je vyvážit. Není potřeba hněvat se na sebe, protože jsem se ve 3. třídě rozhodl jít na fotbal a ne na hokej, stejně tak jako není třeba omlouvat svoje nedostatky. Pokud chceme někdy dosáhnout našich snů, je potřeba převzít zodpovědnost. Pokaždé, když zjistíte, že jedno z těchto vašich já přebírá kontrolu, dejte si odstup a řekněte si:

„Je to, co právě dělám a o čem přemýšlím, to nejlepší, co můžu udělat pro svůj sen?“

Není to o tom, že se nemáte chválit nebo naopak někdy zamyslet sami nad sebou. Jde o to být k sobě upřímní a opravdu se pochválit, když je za co. Zároveň je někdy potřeba pořádně se na sebe naštvat a poučit se ze svých chyb. Neříkám, že je to lehké, ale je to cesta k vašemu lepšímu já, ke splnění vašich snů. 

O zodpovědnosti a vašich rozhodnutí jste se mohli dočíst už i v prvním kroku mentálního tréninku. Pokud jste ho již přečetli, pokračujte dále ….

2. Proměňte svoje sny v cíle

Když se řekne sen, co si představíte? Mě osobně napadá něco neuchopitelného, vzdáleného a abstraktního. Co si představíte, když se řekne cíl? Mě se vybaví něco přesně stanoveného, konkrétního, uchopitelného a určitým způsobem i přesně ohraničeného. Souhlasíte? Máte to také tak? Upřímně doufám, že jo :-). 

Už si víte, kam tímto mířím. Jde o to, že o snech většinou jako o snech přemýšlíme. Líbí se nám představa jejich splnění, ale pořád je to něco neforemného, zahalené jakoby v obláčku, a cítíme, že je to v nedohlednu. V okamžiku, kdy o snech začneme přemýšlet jako o cílech, je to už ale jiná pohádka – nebo bych měla říct spíše jiný příběh? 

Pokud změníme naše chápání snů, pak můžeme změnit i termín a formu jejich splnění. Pokud snu dáme konkrétní podobu, vymezíme mu jednotlivé kroky a určíme mu termín dokončení, už to najednou není jen sen. Je to naprosto jasný a konkrétní cíl!

A s cíli se už dá pracovat. Můžeme je rozebrat na jednotlivé kroky, můžeme plánovat roční, měsíční, týdenní až denní podcíle. Můžeme k jednotlivým krokům přidávat data a rozdělovat priority. Máme jasnou zpětnou vazbu, jestli jsme podcíl splnili, nebo ne, a podle toho můžeme upravit naši cestu za cílem. 

Díky cílům můžeme psát náš příběh a ne jenom vyprávět pohádku. Co si vyberete vy?