proces problem-vyzva-posun
Základy mentálního tréninku

Vyřešte si svůj problém – vytvořte si výzvu!

Kolikrát se vám stalo, že jste potkali někoho známého, a ten se vás zeptal: „Jak se máš?“, a vy jste odpověděli: „Jde to, akorát teďka řeším problémy ve škole/v práci/ doma.“? A jak to pokračuje? Začnete řešit se známým svoje problémy, ten zase začne vykládat ty svoje a máme z toho začarovaný kruh, ve kterém se pořád řeší jenom negativní věci, a neustále tak akorát posilujeme naše problémy. Sice se nám většinou na chvíli uleví -> vypustili jsme naše problémy trochu na vzduch <-, ale z dlouhodobého hlediska nám to nepomůže. Ba naopak. 

Problém?

Samotné slovo problém pochází z řečtiny a reprezentuje něco, co nám bylo předloženo, něco, co k nám přišlo a o co jsme nežádali. Je to jakýsi vetřelec. Když k nám něco nechtěného přijde, jak zareagujeme? Negativně! Problém je něco, co nás vede k pasivitě, na co rezignujeme.

Co kdybychom se na našeho vetřelce podívali jinak? Co kdybychom si z něj udělali domácího mazlíčka, který nám pomáhá udržet se v kondici, dávat i přijímat lásku a užívat si života? Pořiďme si mazlíčka jménem Výzva!

Výzva!

Co znamená výzva? Něco, co láká, vybízí ke zdolání či uskutečnění. Ano, výzva může být složitá, ale již od našeho dětství jsme na výzvy stavěni. Při každé slabice, při každém slově, při každém postavení se i při každém kroku jsou před nás postaveny nepředstavitelně složité výzvy. A co uděláme? Překonáme je a jdeme zdolat ještě složitější!

A teď si představte, že byste ze všech svých problémů udělaly výzvy. Jak se cítíte? Máte víc chuti problémy zdolat? Máte víc energie? Cítíte se, že máte více moc ve svých rukách? Zkuste si to ověřit.

žárovka

Čtyři kroky k řešení problému

Ať už je to pro nás problém nebo výzva, nemůžeme danou věc nechat být. Jen ať před námi leží a blokuje nás v cestě za našimi cíli. Pojďme si tedy ukázat, jak problémy překonat.

1. Konfrontace problému či přijetí výzvy

Hodně z nás selže už v tomto kroku. Mnoho z nás prostě od problému uteče a snaží se před problémem schovat. Bohužel takhle to moc nefunguje. Dříve či později nás náš problém dožene, zaklepe nám na rameno a pozdraví nás. Možná problém potkáme v jiný čas, na jiném místě, možná se zamaskuje do jiné podoby, ale pořád tam někde bude.

V tomto kroku bychom měli zjistit, co je opravdu podstatou problému. Místo abychom ho přehlíželi, měli bychom se ho zeptat, co je zač a proč k nám přišel. Každý PROBLÉM, který nám život předkládá, je možné chápat jako VÝZVU. Problémy máme jenom pro to, aby se z nás stali lepší lidé, mohli se vyvíjet, abychom mohli dosáhnout našich cílů. Pokud se na problém přestanete dívat jako na překážku, ale naopak jej uvidíte jako výzvu a možnost posunu vpřed, řešení se potom začínají objevovat sama. Přijměte tedy vaši výzvu!

2. Pochopení výzvy

V tomto kroku se zdánlivě nic neděje. Alespoň tedy ne z vnějšku. Uvnitř nás se děje ta nejdůležitější práce – definování výzvy, sbírání informací, hledání řešení a možností. Tento proces nejlépe probíhá v relaxovaných stavech, kterých můžete dosáhnout cvičenou relaxací nebo přirozeně těsně před spaním. V takovýchto stavech si promítněte svoji výzvu v hlavě (jako takový večerníček na dobrou noc) a pak v klidu usněte – nechte pracovat vaše podvědomí. Po probuzení nebo při konci relaxace se opět vraťte k vaší výzvě a sledujte, jestli jste se dozvěděli něco víc, jestli se objevily cesty k řešení nebo jestli jste více pochopili její podstatu.

3. Ověřování možných řešení

V tomto kroku se probíráme různými řešeními a vylučujeme postupně vždy to „nejhorší“ či „nejméně optimální“, až nám zůstane jedno. Také v této fázi sbíráme zdroje k tomu,  abychom naše řešení mohli vykonat a dotáhnout do konce. Tuto fázi rozhodně nepodceňujte! Velmi totiž ovlivňuje rychlost dosažení výsledku. Aneb jak pravil Abraham Lincoln:

„Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušení sekyry“

4. Realizace řešení

A jsme u konce! Zde si ověříme, jestli naše řešení je skutečně řešením a výzvu zdoláme, či jestli jsme úplně mimo a musíme zvolit jiné řešení. Pokud žádná objevená cesta nevede k překonání překážky, pak se vrátíme k prvnímu kroku. Možná je potřeba naše řešení jenom zpřesnit, lépe načasovat či ke zvládnutí potřebujeme více zdrojů – trpělivost, vytrvalost. Pokud jsme výzvu zvládli, je potřeba ještě si uvědomit, co nám to dalo, kam jsme se na naší cestě posunuli a co dále stojí před námi.

Pokud se nám daří výzvu zvládnout, ale pouze krátkodobě, a pak se opět zase vracíme na začátek, pak je potřeba opět prozkoumat, v čem výzva vlastně spočívá. Pravděpodobně jsme totiž její podstatu plně nepochopili a nějaká její část nám unikla.

Zdánlivě nejjednodušší výzvy jsou ty nejsložitější

Na závěr bych chtěla dodat jedno velké POZOR! Nenechte se zmást zdánlivě jednoduchými výzvami. Ty totiž bývají většinou ty nejtěžší. Co tím myslím? Zkuste si odpovědět na následující 2 otázky:

1. Jak dlouho trvala stoletá válka?
2. Jak se jmenoval panovník Jiří VI. křestním jménem?

No asi budete odpověďmi trošku překvapeni:

1. Stoletá válka trvala 116 let, a to od roku 1337 do roku 1453.
2. Jiří VI. se jmenoval Albert.

Zdroj: Tapperwein K. (1993) Umění lehce se učit; Stanovum, Pelhřimov

Ne všechny věci jsou na první pohled takové, jaké se zdají. Ať už výzva vypadá jakkoliv jednoduše, nenechte se ošálit.

Držím palce, ať v našich výzvách všichni pokročíme!

Kam dál? Můžete zjistit více o relaxaci. Nebo zda chcete objevit umění představivosti, pak se podívejte na vizualizaci a pokud se výzev bojíte, pak se naučte překonat strach.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *