Naše tělo a mysl jsou od pradávna naučeny vypořádat se se strachem. Strach nám umožňuje přežití, říká nám, co je pro nás dobré a co už zase tak moc ne. Proto bychom ho nikdy neměli potlačovat, ale naopak využít.

Strach nám ale taky může pěkně zavařit, a to, když se jím necháme ovládat. Ovládne nás, když přestaneme aktivně používat naši mysl a odevzdáme pomyslný knipl našim obavám a našim „co by kdyby“. Pokud ale vezmeme strach jako výzvu, jako možnost překonat sami sebe a zlepšit se, pak nám strach pomůže dosáhnout našich snů a vizí. Jak na to? Jednoduše – 1) strach nemáte, jste nadšení a 2) představte si jak vám bude, až situaci zvládnete.

To, čeho se bojíme, je pro nás důležité

Proč máme strach? Protože nám o danou věc jde! A neříkejme, že ne. Jde nám o to, překonat sebe sama, dostát očekávání nás, rodičů, přátel, mentorů i úplně cizích lidí. Berte strach jako doklad toho, že žijete aktivním životem, který máte možnost utvářet.

Pokud nás strach opustí, naše ruce se přestanou třást a srdce nebuší – začínáme být lhostejní, něco je špatně! Možná se už nesnažíme dostat na dál, překonat sami sebe jako dřív. Možná nám už na lidech, pro které to děláme, tolik nezáleží. Možná už ten smysl, co jsme měli předtím, již nemáme. Co to je u vás nevím, to musíte zjistit sami, co ale vím, je, že pokud ve svém životě vynecháte strach, vytratí se i nadšení. Pokud cítíte, že celý váš život je dobře zaběhnutý a vlastně žádná situace vám nerozbuší srdce, je na čase se zamyslet, jestli jdete po správné cestě, jestli žijete!

Troška historie, evoluce a biologie strachu.

Strach je pouze fyzická reakce!

Dejme tomu, že jsme kdysi dávno předávno ulovili mamuta. Že to nebylo nic jednoduchého, je jasné, no a když tam ten mamut už tak ležel, tak klidně i něco jiného na něj mohlo dostat chuť. Najednou uslyšíme šustění větviček v keři opodál. Co se stane?

1) Naše smysly zachytí možnost nebezpečí a mozek začne situaci vyhodnocovat.

2) Na základě výsledku se začnou produkovat hormony sympatiku („Pozor, tohle je nebezpečný, zdrhej!“), a nebo parasympatiku („Klídek, to byl jenom vítr, dej si ještě kus mamuta.“).

3) Tělo reaguje, emoce odpovídají, zvolíme určité chování

Většinou, když se rozhoduje druhý bod, jednáme automaticky podle našich zkušeností a očekávání, ale pokud chceme, můžeme se do procesu taky zapojit. Dejme tomu, že naše mysl vyhodnotila, že nám hrozí nebezpečí (i když to vůbec nemusí být pravda) – dostáváme strach. Rozklepala se nám kolena, začínáme se potit, cítíme, jak nám buší srdce.  Když máme strach, v mysli se nám objevují dvě základní možnosti vyřešení situace – bojuj, nebo uteč. Pokud je strach tak velký a vyhrává nad námi, bereme nohy na ramena, schováváme se v nejbližším koutě a snažíme se stát neviditelnými. Na druhou stranu, pokud se našemu strachu postavíme, dokážeme naše tělo a mysl přesvědčit, že to co, se nám děje, je pouze příprava na náš výkon, že jsme jenom schopni jít do boje (více v tomto článku).

Vymažte větu „Uklidni se, o nic nejde!“

„Klídek, klídek, to dáš!“ nebo „Není čeho se bát, nic to není“. Typické věty, které si v různých zněních každý opakujeme. Ale abyste se byli schopni zbavit všech fyzických projevů strachu a dostali do stavu naprostého zklidnění, museli byste být něco jako indičtí mnichové zvyklí na relaxace a meditace po několik hodin každý den. Zkrátka a dobře je to fakt těžký dýchat klidně a mít uvolněné svaly, když vám vaše mysl běží na plné obrátky, rychle dýcháte, potíte se a bůhví co ještě, protože tělo se připravuje na obrovský fyzický výkon (protože přece budeme před nebezpečím utíkat).

Naším úkolem není zbavit se toho pocení, divného pocitu v břiše, třesu rukou. Naším úkolem je využít energii, která vznikla a uvědomit si, že nadšení se projevuje úplně stejně! Všechny ty nepříjemné projevy ve své mysli přeměňte na projevy přípravy. Vše, co se vám děje, je žádoucí, protože když se rozhodnete, že nejde o strach, ale o nadšení, tak už nemusíte utíkat. Můžete zůstat a bojovat!

Jak se strachem bojovat?

Máme 2 základní (neříkám, že jednoduché) kroky:

1) STRACH – NADŠENÍ – připomenout si v hlavě, že se nebojíme, ale jsme nadšení

2) PROČ – připomenout si proč se vlastně našemu strachu vystavujeme

1) STRACH – NADŠENÍ

Tento krok už je hodně zmíněný o kousek výše, ale opakování je matkou moudrosti. Pokaždé si připomeňme, že se nebojíme, ale chystáme se překonat sami sebe a jsme proto nadšení. To, co se děje v těle, je přirozené a jsme za to vděčni. Je to zpětná vazba, že jsme připraveni podat 100% výkon. Naše mysl má sklony postupem času zapomínat, tak jí to vždycky připomeňme.

2) PROČ

Když už víme, že jsme nadšení, zaměstnejme trochu naši mysl, aby se třeba nezkoušela nás „ukecat“, že se přece jen bojíme. Dejte mysli něco hezkého, čeho se bude držet zuby nehty. Deje jí smysl této situace, dejte jí svoje proč!

Představte si, čeho celou situací chcete dosáhnut. Jak se budete cítit, až všechno skončí? Co budou říkat ostatní? V čem jste se překonáním vašeho strachu posunuli? Jaké další možnosti se vám zvládnutím této situace otevírají? Představte si to co nejpodrobněji. Zapojte všechny smysly – jaké zvuky slyšíte, co vidíte – přidejte emoce – jak se cítíte – a nechte se těmito pocity úplně naplnit. Prostě si váš úspěch trošku zvizualizujte.

Poznámka: Jestli chcete vaši představu ještě zpřesnit, tak neváhejte a přečtěte si více o vizualizaci.

Co si hlavně odnést?

Strach je super věc, nevyhýbejme se mu, ba naopak vyhledávejme ho a překonávejme.

Strach a nadšení se projevují úplně stejně a je na nás, pro co se rozhodneme.

Zaměřme se na smysl našeho dělání a představme si, jak nám bude, až situace skončí.

Příště až zase začnete stresovat, panikařit a říkat si, že to nezvládnete, zkuste tyto kroky a uvidíte, že vlastně strach nemusí být až tak špatný. Pokud máte nějaké osvědčené tipy a triky, jak zvládáte váš strach, neváhejte a pište do komentářů, ať se ostatní můžou taky inspirovat.