V dnešním článku se opět vrátím k vizualizaci. Na stránkách jste se už mohli dozvědět, co to ta vizualizace je a jak ji využít v tréninku. Dnes bych se chtěla podívat na vizualizaci jako nástroj motivace. Co? Ano, čtete správně, naše představy nás můžou i motivovat. Pokud vás to zaujalo, pak určitě čtěte dál. 

Kdysi dávno předávno ….

Kdysi dávno, když jsme ve svém oboru začínali, tak pokaždé, když jsme přišli na trénink, jsme byli šťastní a plni očekávání, co nového se dozvíme a naučíme. Vždy, když jsme zkoušeli nové věci, potili jsme se, vařili si mozky a znásilňovali svaly, jenom abychom se zlepšili. Někdy jsme byli na konci tréninku šťastní, jindy zoufalí, ale pokaždé jsme šli na další trénink. A pak na další a další. Jenom díky tomu jsme teď všichni tam, kde jsme, a umíme to všechno, co umíme. Jenom díky tomu, že jsme vytrvali. 

A jak je to u vás teď? Těšíte se úplně a naprosto vždy na další den, kdy budete potit krev a slzy? Jste pořád plní energie a ani nauvažujete, že vynecháte trénink? Pokud jsou vaše odpovědi 100% ANO, tak super. Myslím si ale, že dříve či později začne každý pociťovat nejistotu, jestli to, co dělá, má stále smysl a nebo jestli už není náhodou na svém maximu. Pokud tedy přece jen potřebujete trošku „zrestartovat“ motivaci, dobít energii a chuť trénovat, pak určitě pokračujte dále. 

Teď k jádru pudla

Nezačala jsem se hrabat ve vaší minulosti jen tak pro nic za nic. Jaké pocity ve vás vzpomínky na vaše začátky vzbudily?

Klidně zavřete oči a představte si to ještě jednou – první trénink, první úspěch. Jaké to bylo na začátku? Jaké pocity to ve vás vzbuzuje? Chuť něco dělat? Znovu zažít ty pocity? No vidíte, pořád to ve vás je, jenom je potřeba si to občas připomenout. 

Jde o to, že čím déle jsme v určitém oboru, tím více v něm máme informací a víme, co všechno musíme udělat a uvědomujeme si, kolik toho ještě ani netušíme. Stejné je to s odpovědností a tlakem – čím lepších výsledků dosahujeme, tím více se cítíme pod drobnohledem a nechceme selhat. Taky se často stává, že pak při tom všem zapomeneme, proč to děláme a jak se ve skutečnosti chceme cítit.

Jak na tu vizualizaci

Je to jednoduché. Stejně jako při jakékoliv jiné vizualizaci si najděte klidné místo a chvilku času. Zavřete oči a vraťte se do doby, kdy jste byli teprve nováčci. Představte si, jak jste se cítili pokaždé, když jste se něco nového naučili. Vzpomeňte si, jak na to reagovalo okolí – co říkal váš trenér, rodiče a co přátelé? Naprosto jasně si vybavte všechny drobné pocity a myšlenky, které vás na vaší cestě za prvními úspěchy napadaly. Jak jste se pokaždé cítili, když jste přišli na trénink a jak jste se cítili, když jste odcházeli? Jaké byly vaše první soutěže? Jaké zážitky si z nich vybavujete? Co jste tam zažívali? 

Jak se cítíte teď? Taky chcete jít a zase tohle zažít? Taky chcete jít hned trénovat? 

Pokud si zvládnete každý den najít chvilku na tuto krátkou připomínku, proč to vlastně děláte a jak se chcete cítit, pak byste se měli cítit více připraveni na cokoliv, co se vám postaví do cesty. Proč? Protože si neustále připomínáte, kvůli čemu jste vytrvali – kvůli tomu pocitu naplnění, štěstí, spokojenosti, který jste kdysi měli. 

Co k tomuto dodat? Snad jenom to, že vše zde popsané může být použito v jakékoliv oblasti. Jste businessman, učitel, nebo básník? Každý nějak začínal a cítil se při té aktivitě dobře – no jinak bychom ji stále nedělali, že? Tak jen stačí tyto pocity najít a využít. 

Hodně zdaru všem!