únava a její dva druhy
Na zamyšlení

Fyzická vs. psychická aktivita a únava

Dnešní svět je nastavený na výkon. Pracujete na 120%, všichni vás oceňují, plácají vás po ramenou. Pracujete méně než váš kolega? Musíte svoji výsledky vysvětlovat trenérovi? Vysoký výkon se zkrátka v současnosti vysoce cení a odměňuje. Jakmile odpočíváme a nejsme aktivní, máme při dnešní rychlosti světa najednou ihned pocit, že nám něco uniká. Díky tomu máme pocit, že odpočinek je něco, co si nemůžeme dovolit. Vždyť ten, kdo nepracuje, se přece „fláká“. Nikdo nechceme, aby nás okolí v takovém světle vidělo. 

Jaký problém tímto přemýšlením vzniká? Odpočinek není flákání! Odpočinek je nedílná součást našeho života a bohužel se z něho v hlavách mnohých lidí stala slabost. Ovšem pokud správně pochopíme a využijeme roli odpočinku v životě,může to být naše největší výhoda, naše nejsilnější stránka. Odpočinek nám umožňuje v životě vytvořit rovnováhu. A co znamená rovnováha? Ten vyšší výkon, který po nás společnost vyžaduje! Když je náš život vyvážený, jsme šťastnější, spokojenější, máme více energie!

Dva druhy únavy

Nyní se trošku zamyslete. Jak byste popsali pocit únavy? Většina z vás asi řekne, že jde o fyzické vyčerpání, bolest svalů, zavírající se oči, tělo je pocitově těžké atd. Vystihuje to vaši představu o únavě? Pokud ano, pak mám pro vás malé překvapení. Toto je jenom jeden druh únavy – ta fyzická. Ona ještě existuje únava druhá, mnohem nenápadnější – psychická!

Jak poznat psychickou únavu? Je to takový ten neidentifikovaný pocit „bez nálady“. Nic nás nebolí, nejsme fyzicky vyčerpaní, ale nic se nám zároveň nechce dělat. Nudíme se a nemáme „do čeho píchnout“. Tak toto je psychická únava a vyčerpání. Nedostatek motivace, nedostatek vůle vstát a jít něco dělat, snížení kreativity, zhoršená nálada atd. Znáte to? Pokud ano, tak mi určitě potvrdíte, že tento stav je možná ještě horší než to, když bolí celé tělo po fyzické námaze.

Oceňovaná fyzická práce a únava

Pro mnoho lidí je podávání fyzického výkonu mnohem jednodušší, protože je mnohem zřetelnější. Pokud totiž vynaložíme nějaké úsilí, spotřebovali jsme určitou energii, podali jsme nějaký výkon a díky tomu nás bolí „celý člověk“. Vidíme jasnou příčinu a jasný následek. Jsme fyzicky unavení, ale cítíme také větší užitek z vykonané práce. Něco jsme zvládli, vykonali, vytvořili. Je tam rovnováha: 

investice -> reálný výsledek -> únava

Fyzická práce je pro nás jasně definovaná, jasně představitelná a je okolím uznávaná. Jsou za ní jasně viditelné výsledky. Podávání velkých fyzických výkonu je tedy obtížné, ale z dlouhodobého hlediska udržitelnější než práce psychická.

zadostiučinění po fyzické práci

Přehlížená psychická práce a únava

Co tedy ta druhá část únavy? S tou to bohužel už tak jednoduché není. Za přemýšlením totiž  nemusí nic hmatatelného zůstat. Psychickou prací můžeme změnit vnímání reality, zaměření pozornosti, stanovit si aspirace, a nikdo o tom nemusí ani vědět. Výsledky se ani nemusí projevit hned, ale až za několik dní, týdnů, měsíců či dokonce let. I když investujeme hodně mentální kapacity do nějakého reálného úkolu, neznamená to, že musíme pak v ruce mít nějaký konkrétní produkt a že za naším úsilím něco viditelně zůstává. Máme pak sami problém ocenit se za odvedenou práci a okolí naši práci moc vnímat nemůže (nebo alespoň obtížněji, než práci fyzickou), a tak nás ani ono nedokáže ocenit. A co je po práci? Samozřejmě, že únava! I náš stále aktivní mozek musí někdy dobít baterky. 

Setkáváme se pak většinou s lidmi, kteří se po psychické práci cítí vyčerpaní, demotivovaní až vyhořelí, kteří mají pocit, že nic neudělali. A přitom během rozhovoru s nimi zjistím, že toho mnohdy udělali mnohem více, než kdyby celý den fyzicky pracovali. Psychická práce se bohužel hůře oceňuje, a tak ta výše zmíněná rovnováha úplně nefunguje:

investice – reálný výsledek – únava

Začněte oceňovat psychickou práci

Poznáváte se v tom? Přiznám se, že i já jsem přesně toto často zažívala a stále ještě někdy zažívám. Ale hlavně se s výše popsaným opravdu velmi často setkávám u lidí ve svém okolí.

Nedokážeme si připustit reálnost naší psychické práce, protože za ní nevidíme okamžité či reálné výsledky. V hlavě se nám pak spustí program „není výsledek = nebyla práce“. K čemu to následně vede? Jsme unavení, náš mozek nechce pracovat, máme pocit otupělosti, a ani nevíme z čeho. Jak reagujeme? Začneme na sebe tlačit, chceme přece pracovat na 100%. Když jsme psychicky unavení, naše pozornost začne přeskakovat z jedné věci na druhou, cítíme, že se nemůžeme soustředit a věci nám pak pocitově nejdou. Co následuje? Jsme na sebe naštvaní. A o to více na sebe začneme tlačit. Postupem času to takto dál nejde a pak už místo naštvání se sami na sebe upadáme rovnou do depresivních nálad. A toto se opakuje dál a dál, dokud si neuvědomíme, že musíme udělat změnu – odpočinout si, a nebo dokud nedojdeme na úplné dno. 

únava a dno

Jak všechno změnit a vyhnout se pádu ke dnu? Především je důležité se začít řádně oceňovat za vykonanou psychickou práci. Nikdo jiný to totiž za vás neudělá. Druhým krokem je pak zvolit správný druh odpočinku.

Dva druhy odpočinku

Co si představíte pod pojmem odpočinek? Spánek? Koukání na filmy či seriály? Čtení knížky? Ano, toto je určitá forma fyzického odpočinku. Zrelaxovat svaly a ušetřit nějakou tu energii. Být tak trochu pasivní. Ale co ale naše hlava? Kdy odpočívá ta? Pokud se chceme opravdu cítit dobře a plni energie, nestačí nechat odpočinout pouze svaly. Potřebujeme nechat odpočinout i mysl.

Kdy že odpočívá naše mysl? Především v momentě, kdy její pozornost nezaměstnává milion myšlenek. Naše mysl jede pořád, pořád vnímá a zpracovává nepřeberné množství informací, z nichž si pouze zlomek uvědomujeme. Jestliže chceme dát naší mysli “refresh”, je potřeba najít aktivitu, při které jsme schopni svoji pozornost otočit směrem dovnitř a soustředit se na jednu jedinou věc – sami na sebe. 

Únava a relaxace

V mentálním tréninku mluvíme o relaxaci či meditaci. Teď ale pozor! Možná si po těmito pojmy představíte mnicha sedícího v tureckém sedu. Forem relaxací a meditací je ale mnohem více a pro každého to může znamenat něco jiného. Dobít psychické baterky vám mohou pomoci různé fyzické aktivity – chůze, běh, plavání, tanec, bojové sporty a další a další. Stejně tak vám může k odpočinku mysli pomoci poslech hudby, vaření, uklízení či nějaké strukturované relaxace. Nejde ani tak o formu, ale především o myšlenku – být 100% přítomný v aktuálním okamžiku a neřešit co bylo nebo bude.


Tyto a mnohé jiné aktivity mohou být relaxací pouze v okamžiku, kdy jste schopni zaměřit svoji pozornost na jednu věc a být plně vtaženi do přítomnosti. Aktivita je relaxací pouze v okamžiku, kdy máte možnost svojí myslí prozkoumávat vaše tělo, vaše pocity. Prostě být a nic neřešit. 

Vím, že to teď začalo být trochu abstraktní, a to zvláště pokud nemáte zkušenosti s relaxacemi. Pokud by vás zajímalynějaké další informace či formy meditací, tak se na blogu nachází speciální články na toto téma. Doporučuji začít relaxací v kostce, a pokud jste už v této problematice zkušenější, mohly by vás zaujmout články ze základů mindfulness a z jeho využití v životě

Doufám, že i přes pár odboček je zřejmé, o co jsem se s vámi dnes chtěla podělit. Chtěla jsem vám především říci, že psychická práce je stejně reálná jako fyzická, a tak existuje i psychická únava. Dále jsem vám chtěla říci, že aktivita není pouze to, pokud za námi zůstávají určité výsledky, ba naopak. Ty nejdůležitější změny, ta nejdůležitější práce, je neviditelná a její výsledky přijdou až s časem a v nejrůznějších podobách. Nepodceňujte tedy vaši mysl a jakou práci odvádí. Buďte na vaši mysl hrdí, oceňte ji a dopřejte jí zasloužený odpočinek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *