Když se řekne úspěšný sportovec, co si pod tím představíte? Vítězství, tituly, medaile, poháry, slávu, peníze? Ano, máte pravdu, ale jenom z části. S úspěchy máme často spojeny právě tyto pozitivní věci, neměli bychom ale zapomínat i na věci ne až tak zřejmé. K úspěšným sportovcům patří také dlouhé tréninky a neustálé cestování. Často se k tomu přidává také dieta, fyzické testy, spolupráce se sponzory, nedostatek osobního volného času, času na rodinu či přátele. Přičteme-li k tomu tlak svazů, sponzorů, trenérů a společnosti na dobré výsledky, neřkuli nutnost určité prezentace na veřejnosti,získáme najednou trochu jiný obrázek života sportovce. 

Co si budeme povídat, všechny ty skvělé věci, které si přejeme, mají i svou „odvrácenou“ stránku. Přesně jako je to i v jiných aspektech života, tak i život sportovce je vždy v rovnováze – sláva, úspěch, peníze = práce, odříkání, oběti. Jedno bez druhého nemůže existovat.

Každý sportovec řeší problémy a překážky – je to přirozené

Ať už je člověk sportovec profesionální či amatérský, již úspěšný nebo teprve začínající, každý řeší určité problémy. A přirozeně velikost problému odpovídá úrovni sportovce. Představte si teď na chvíli, že jste začátečníkem. Co takový začínající sportovec řeší? Docela často přemýšlí o míře investování volného času do tréninků, hledání cílů a smyslu v daném sportu, volbě správného klubu či trenéra. Teď se vžijte do hlavy někoho pokročilejšího. Co asi tak řeší, když už má určité úspěchy za sebou? Nabízejí se otázky profesionální kariéry, smyslu života, nedostatku motivace, balancování rodinného, profesního a sportovního života, strach ze selhání, a podobně. No a pokud se jedná o sportovce ve špičce svého sportu? Může řešit například otázku ukončení kariéry a využití svých dovedností jinde, pocit naplnění, strach ze zranění, tlak na výsledky z okolí, perfekcionismus.

Opravdu každý sportovec řeší problémy, překážky a zkoušky, které pro něj život připravil. Jejich velikost pak odpovídá velikosti sportovce. I když se nám z našeho pohledu zdají překážky, které druzí řeší, jako nevýznamné, zbytečné či až úsměvné, pro člověka, kterému jsou určeny, jsou opravdovou zkouškou. Přece proto jsou mu určeny!

Život sportovce v krizi

Když už jsme se smířili s překážkami, je načase se podívat, co se s námi při řešení problémů, překonávání překážek a vycházení z krize vlastně děje. 

Jistě si uvědomujeme, že když něco obtížného řešíme, jsme v řešeném problému naprosto ponořeni. Chováme se pak, jako bychom měli klapky na očích a nevidíme nic jiného než náš problém. Nedokážeme se soustředit, pořád se v hlavě k problému vracíme, přemýšlíme o jeho dopadech. Celkově je daná situace pro nás velice psychicky i fyzicky náročná a mnohdy ani nejsme schopni normálně fungovat. Pro vyřešení situace musíme vynaložit úsilí, investovat čas, překonat sami sebe, naučit se nové dovednosti a osvojit si lepší návyky. Někdy je ale krize tak veliká, že nás zcela pohltí a my už ani nevíme, jak z toho ven, kterým směrem se vydat a co dělat jako první. Jsme paralyzovaní, problém před námi zdánlivě roste a my se cítíme menší a menší.

Pokud k něčemu takovému již dojde, je to pro nás sportovce ještě těžší. Když jsme pohlceni problémy, může to ovlivňovat náš výkon a výsledky, což pak dále ovlivňuje vztahy, tělo, finance a samozřejmě naši psychiku. Jako sportovci se neustále potřebujeme posouvat dále, zlepšovat svoje dovednosti, překonávat svoje limity. Pokud tak neučiníme, nikdy se nedostaneme na špičku, dostihne či předstihne nás konkurence a nebo nám vyprší mnohdy velice omezený čas, který na naši kariéru máme. 

Krize je tedy pro sportovce velice důležitý pojem. Je přirozenou součástí vývoje – takový malý test, zda jsme se něco naučili. Zároveň se ale v krizovém stavu nemůžeme zdržovat moc dlouho, naše sportovní kariéra totiž nemusí být moc dlouhá. 

Řešení problémů, překonání překážek

Teď si asi říkáte: „Co s tím mám teda dělat?“ nebo „Jak se naučit problémy zvládat co nejrychleji?“ No mám pro vás dobrou zprávu. Pokud jste dočetli až sem, tak jste vlastně to nejtěžší, první krok, již zvládli. Nejdříve si totiž svůj problém vůbec musíte připustit. 

Co dál? Další dobrá zpráva. I druhý krok již máte skoro hotový – přestat se z problému „hroutit“ a přijmout ho jako součást cesty za úspěchem. Jak jsem psala již na začátku, život sportovce je komplikovaný a na každého přichystá svénástrahy. Je v pořádku, že nás některé věci zaskočí, rozčílí či zklamou. Nejsme roboti. Emoce k životu patří a mají v něm svoji funkci. Zároveň se ale s nimi musíme naučit pracovat. Prožít je a nechat je jít (o tom jsem již napsala jiný článek). Když nás emoce přestanou zaplavovat, najednou nám zmizí klapky z očí a odkryjí se nám nové cesty k řešení.

Jaké máme možnosti?

No, a teď se dostáváme k dalšímu kroku – samotná práce s překážkou či problémem. Jako je každý problém originální, tak i každé řešení je unikátní. Když se na to ale podíváme z nadhledu, můžeme zjistit, že na problém většinou reagujeme jednou z následujících reakcí:

neschopnost k akci (paralýza) – překonání překážky – obejití překážky – stanovení si nového cíle – útěk

Ano, zní to nejdřív hodně zjednodušeně, ale když se nad tím zamyslíte, myslím, že tento vzorec ve svém životě uvidíte. Já sama jsem tomu nechtěla věřit a říkala jsem si, že to přeci nemůže být tak jednoduché. Neustále se mi ale potvrzuje, že to opravdu takto jednoduché je. Při řešení problémů se můžeme zaseknout na místě a nebýt schopni vidět kudy kam. Stejně tak se můžeme prostě rozhodnout jít hlavou proti zdi a prorazit si cestu skrz. Někdy jsme zase schopni vidět cestu, která nás vede do stejného cíle a umožní nám překonat překážku. Jindy si zase řekneme, že nám náš cíl za to nestojí, a svoje zaměření změníme. A ano, někdy se nám problém zdá tak veliký, že od něj raději utečeme. Nejsme na to hrdí, ale je tomu tak! 

Pokud tedy chcete krizi vyřešit co nejrychleji, ve třetím kroku se podívejte na svoje dosavadní chování s větším odstupem. Uvědomte si, jakým způsobem jste krizi zatím zvládali a jestli je to způsob, kterým chcete pokračovat. Každá reakce je v určité situaci a za určitých podmínek správná. Jde tedy o to, co je vaším cílem, zda je tento cíl pro vás dostatečně důležitý a jaké dovednosti či podmínky potřebujete pro jeho dosažení. Jakmile si tyto věci ujasníte, „správná“ reakce bude zřejmější. 

Nebojte se říci si o pomoc

Teď jsme si to hledání řešení, zvládání krizí a překonávání překážek pěkně zjednodušili. Uvědomuji si, že v životě takto jednoduché všechno být nemusí. Chtěla bych proto zdůraznit ještě jednu velice důležitou věc – nebojte se říci si o pomoc. Když máme problém, je přirozené, že se snažíme uzavřít do sebe a vyřešit si to sami. Chápu vás a přiznávám, že moje první reakce je stejná! Také jsem se ale naučila, že samotné sdělení problému nám může velice ulevit a umožní nám lépe si situaci promyslet. Zároveň nikdy nemůžeme vidět všechno, protože náš pohled má vždy určitá „slepá místa“. Řekněte si tedy o pomoc či radu své rodině, svým přátelům, okolí či odborníkovi. Uvidíte, že problémy půjdou řešit rychleji a možná dokonce snáze, než jste si mysleli. 

. . .

Co jsem tímto dlouhatánským článkem chtěla sdělit? Nebojte se, nechtěla jsem vás vyděsit. Chtěla jsem vám pouze ukázat, jak jsou každý problém a každá překážka v životě důležité. Náš život jako sportovce je časově omezený, a pokud chceme uspět, je potřeba co nejrychleji a nejefektivněji nastalé problémy řešit. Nebojte se proto vyhledat pomoc, když ji potřebujete. Čím dřív ji vyhledáte, tím rychleji se zase můžete pohybovat vpřed směrem ke svým snům!

Pokud tedy aktuálně nějaký problém řešíte, zamyslete se, kdo by vám s ním mohl pomoci. Trenér? Rodiče? Kamarád? Spoluhráč? Doktor? Masér? Mentor? Kouč? Psycholog?