Před nedávnem se mi do ruky dostala opravdu pěkná kniha od Jamese Cleara, Atomové návyky, která opravdu stojí za přečtení. V knize se můžete dočíst množství zajímavých myšlenek, ale asi největší dojem na mě udělal popsaný vztah návyků a cílů. No a o tom to dneska bude. Jdeme na to.

Co ovládá náš život

Než se dostaneme k tomu hlavnímu, pojďme si nejdříve sjednotit pojmy. Co je to vlastně návyk? Definovala bych to jako množství malých každodenních rozhodnutí a s nimi souvisejících akcí. Dle studií návyky tvoří dohromady až 40% naší denní aktivity. Není tedy divu, že na nás tyto malé akce obrovským způsobem ovlivňují. Zároveň je nezbytné si uvědomit, že je pouze na nás, zda nás směřují chtěným směrem, či někam, kam rozhodně nechceme. Jelikož návyky tvoří opravdu velkou část našich činností za den a působí na nás dlouhodobě, můžeme s trochou nadsázky říci, že náš život je výsledkem všech našich návyků! 

Plníte si své sny, nebo se trápíte jejich nedosažitelností? Jste v kondici, nebo se svým tělem spíše bojujete? Jste v životě spokojeni, či vás uvnitř hlodá nespokojenost? Tohle všechno je výsledek vašich drobných rozhodnutí – vašich návyků. Jste se svými odpověďmi na předchozí otázky spokojeni? Pak gratuluji, zvládli jste do svého života dostat přesně ty návyky, které jste potřebovali! Pokud s odpověďmi spokojeni nejste, pak se upřímně podívejte na svůj každodenní režim – kdy svůj den začínáte, co vlastně během dne děláte, jak svůj den končíte. Jsou to věci, které chcete dělat a které vám pomáhají ve vašich snech, nebo spíš přežíváte ze dne na den a stagnujete?

To, co děláte většinu dne, neskutečně formuje vaši osobnost, váš sebeobraz, vaše postoje i hodnoty. Když se naučíte ovládat svoje návyky, naučíte se transformovat svůj život!

Cíle vs. návyky

V množství článků tady na blogu jsem se zmiňovala o cílech, jak si je správně stanovit a jak je nejlépe využívat. Cíle jsou důležité. Směřují naše snažení určitým směrem a dávají nám silnou motivaci. Jak ale píše Clear, jsou to návyky, které nám zajistí dosažení cílů. Návyky totiž tvoří systém, který si vytvoříme a podle kterého se řídíme. I když tedy zrovna nemáme náladu a nebo sílu, jsme schopni se posouvat vpřed. Když tedy přesně víme, co chceme, a přes to všechno se ke svým cílům ne a ne přiblížit, pak je dobré se podívat, co vlastně každý den děláme – na naše návyky. Jsou naše každodenní činy v souladu s našim cílem?

Dejme tomu, že se například chci dostat do kondice. Mám pracovní dobu od 9 do 5, poté se chci věnovat rodině, podívat se na TV a také se dopřát dostatek spánku. Můj jediný čas na cvičení je tedy někdy k večeru. To už je ale člověk občas unavený, a tak se stane, že pravidelné cvičení je spíše nepravidelné. Pomáhají mi tyto moje návyky spát ráno do 8 hodin a v 7 hodin večer usednout k televizi s porcí nějakých chipsů v dosažení mého cíle? Co si budeme povídat, ale asi ne. Pokud jsem ale schopna postupně zlozvyk po zlozvyku měnit lepším směrem, pak svého cíle mohu dosáhnout.

Cíle se plní, návyky zůstávají

V souvislosti s cíli je také nezbytné zmínit jejich pomíjivost. Cíle (především krátkodobé) se mohou měnit. Dosáhneme jich a stanovíme si další. Vyvstanou nové skutečnosti a cíl musíme přehodnotit či se ho úplně vzdát. Cíle jsou tedy z tohoto pohledu nestabilní. Co tedy přetrvává a umožňuje nám dlouhodobý posun? Ano, jsou to návyky!

Vybudování návyků sice trvá delší dobu, stojí hodně energie, ale jakmile se vytvoří, vydrží dlouho. Tvoří potom určitý systém, který nám zůstává i po dosažení cíle, a můžeme s ním dále pracovat. Je to struktura, kterou můžeme uplatnit při svém dalším snažení a kterou můžeme dále vylepšovat. Zkrátka je to něco, co nám umožňuje po dokončení úkolu nezačínat zase od začátku, ale směřovat stále lepším a lepším směrem (nebo horším, výběr už je na vás). 

Tečka na závěr

Zaměření se na návyky nám pomůže odpoutat se od tlaku, který na sebe při dosahování cílů většinou klademe. Návyky nám mohou neskutečně pomoci, ale také nás naše zlozvyky (= špatné návyky) mohou neustále dostávat zpět na startovní pozici. Je proto nezbytné být si vědomi jejich síly a nepodcenit je.

Tento článek je hodně inspirovaný prvními kapitolami knihy, ale v jednom důležitém bodě se naše názory rozcházejí. Clear pokládá přítomnost cílů za samozřejmost a tvrdí, že hodně lidí má stejné cíle jako vítězové, ale pak díky návykům se lidstvo dělí na vítěze a poražené. Já to takto nevidím. V mém okolí je množství lidí, kteří cíle nemají a nebo mají určité „pseudocíle“, o které ve skutečnosti ani neusilují. Opravdové cíle podle mě nejsou v naší společností samozřejmostí! Co si o tom myslíte vy?