vnitřní stabilita
Tipy a triky

Vnitřní stabilita – cesta k ní udržitelně a introvertně

Chci do života větší klid a více stability! Mám zájem naučit se lépe soustředit! Potřebuji zkrotit svoje emoce! Tohle jsou přání, které slýchávám ve své praxi i mimo ni poměrně často. Moje reakce? A zkoušel(a) jste relaxace? 

No tady se reakce dají rozdělit na 2 strany:
1) Ne. Co to je?
2) Jo, už jsem zkoušel(a) na nic nemyslet, ale nefungovalo to!

A právě tady přichází na scénu hodně práce – mé práce, ale především práce toho daného člověka! Vnitřní stabilita, zklidnění se, zaměřená pozornost, zvládnutí emocí totiž nepřichází zadarmo. Sama vím, že sednout si a na NIC nemyslet prostě nejde. Chce to čas, trpělivost, trénink a zodpovědnost.

Proč vím, že zrovna relaxace = vnitřní stabilita? Protože jsem to zažila! Vlastně i zažívám dál skoro každý den!

Zkušenost?

Jelikož jsem od přírody hyperaktivní a zvolila jsem si v dětství sport, který byl hodně o stabilitě (fyzické i duševní), úplně přirozeně jsem narazila na potřebu naučit se relaxace. Nějakým způsobem jsem chtěla se více zklidnit, pracovat s pozorností a spojit se se svým tělem. A přesně toto mi relaxace umožnili, toto a mnohem víc…

Vždycky jsem totiž byla schopná při sebemenším rozhození přeměnit se v takového děsně nasraného ďáblíka. Ten nadává, kope, křičí, vzteká se, hází vinu na všechny okolo a dožaduje se vysvětlení a nápravy hned teď! Možná teď vypadám jako klidná a mírumilovná, ale věřte mi, několik let zpátky jsem se hádala na denním pořádku. Dokonce jsem i byla schopná, po svém tanečním partnerovi, hodit telefonem (true story). Když jsem ale začala více pracovat s dechem, cvičila pozornost a začala se více poslouchat, tenhle část mě už přestala vylízat.

Vnitřní stabilita =

Abychom pochopili, o co se snažíme, pochopme nejdříve co to ta stabilita je. Není to totiž určitý jednotlivý moment našeho života, kdy si řekneme „Ano, teď jsem stabilní.“ a nikdy ho už nezažijeme. Hezky se o stabilitě píše na wikipedii, kde ji popisují jako dovednost vrátit se do rovnovážného stavu a přesně takto pro mě vnitřní stabilita vypadá. Nejde o to nenechat se nikdy rozhodit, ale opět se vrátit do rychle do rovnováhy (ano, velmi blízké resilienci). Jestli tedy chceme dosáhnout stability není možné, že nás někdo do tohoto stavu nějakým kouzlem dostane, je to o zkoušení, práci a každodenním posunu.

vnitřní stabilita jako balancování nad propastí

Hodně lidí si neuvědomuje, že stejně tak jako fyzická práce nám přináší silné tělo, tak úplně stejně funguje ta práce psychická. Chcete silnou psychiku? Potřebujete pracovat s vaší myslí, nic jiného v tom není. Psychická práce je totiž úplně stejně reálná, jako ta fyzická, je úplně stejně náročná a má úplně stejné výsledky – to, co se namáhá se posiluje.

Mindfulness jako začátek stability

Cesta ke stabilitě je samozřejmě složitá a zahrnuje množství dalších cvičení a aha-momentů, ale právě skrze mindfulness můžeme krásně začít. Postupně se totiž naučíme obrátit naši pozornost z vnějšku dovnitř, což je obrovská změna. V této společnosti jsme často nuceni reagovat na vše vnější. Zrakové, sluchové, hmatové podněty, které na nás působí a snaží se zaujmout naši pozornost – billboard tam, semafor jinde, troubící auto za námi… . Stejně tak, jak se nám ale zdají naléhavé a pro přežití důležité tyhle vnější, jsou neméně důležité i podněty vnitřní. Naše tělo se nám snaží neustále něco říct („tohle místo tahá, tady držím stres, nežer už ten bůček“) a my vůbec neposloucháme. Mindfulness nám ale umožní tohle všechno vyslechnout a rozhodnout se podle toho jednat.

Já osobně jsem se díky relaxacím a žití více vědomým způsobem, stala mnohem vnímavější k mým potřebám, dovednostem a možnostem. I když pořád mnoho věcí nedělám tak, jak by moje tělo a mysl potřebovali, alespoň vím, že to bude mít určité důsledky. Na důsledky se pak zvládnu připravit a vlastně si i můžu mnohem vědoměji zvolit, co je pro mě tedy důležitější. Můžu pak například zvážit, zda je prioritou pocit kontroly sama nad sebou a odolnost, když si půjdu cvičit a nebo odpočinek i přes výčitky svědomí, když si místo toho zapnu Netflix?)

Řekla bych to v kostce asi tak – přesně jak nám sportovní trénink umožní zlepšit citlivost a koordinaci našeho těla, stejně tak nám trénink mindfulness umožní zlepšit citlivost naší mysli a její koordinaci s tělem. Dříve odhalíme pak problém, dříve ho pochopíme a tím i dříve zareagujeme. Pro mě jsou relaxace i způsob zpětné vazby, jestli jdu tam kam potřebuji, jestli trénink dělá to, co chci a jestli tělo a psychika jsou v rovnováze.

Pro změnu nemusíte překopat život vzhůru nohama

A co je na tom všem nejlepší? Abyste pocítili nějaký rozdíl nemusíte ani obrátit život na ruby, všechno prodat a odjet do Indie učit se budhistickému umění od starých, fousatých, holohlavých mnichů žijících vysoko v horách. Opravdu mám vyzkoušené, že můžeme začít žít více vědomý (mindful) život skrz drobné návyky. Stačí si vyhradit 5 minut tady a 10 minut támhle. Najít si klidné prostředí, zavřít oči, zaměřit se na dech. Se zájmem prozkoumat, jak se nám dýchá a co vlastně cítíme. Žádná věda v tom není. Už pouhé toto zastavení vám může zlepšit hodinu/den/… život.

Těch pár vyčleněných minut vám udělá takovou malou ukázku, že dávání času sám sobě, zabývání se psychickým rozvojem a snažením se o stabilitu má nějaký smysl. Ze začátku pár minut, vytvoříte si návyk a pak se třeba nestačíte divit a začnete mindfulness objevovat více a více. Nenásilně a přirozeně.

. . .

Jestli vás teda tento článek inspiroval k tom, že dáte mindfulness šanci, tak se můžete připojit ke mně v únorové #mindfulnesschallenge a nebo si více přečíst ve starších článcích.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *