spojení těla a myšlení
Na zamyšlení

Tvůrcem vlastní nemoci – spojení těla a myšlení

Naše myšlenky jsou s námi 24/7. Ať už děláme cokoliv vždy budou přirozeně přicházet a odcházet skrze naši hlavu. Ať jim věnujeme pozornost nebo ne. Když jsou s námi takhle celou dobu není tedy divu, že rozhodují o tom, jak se díváme na svět i jak se cítíme, rozhodujeme, chováme. Tuto sílu myšlenek jsem se již snažila ukázat tu na blogu několikrát (např. zde či zde). Tentokrát bych ale chtěla použít tuto myšlenku na konkrétní téma – dost důležité téma, které je poslední asi 2-3 roky i hodně osobní a odzkoušené na sobě. Tím je právě spojení těla a myšlení.

– „Proč jsou naše myšlenky tak klíčové pro naše tělo?“
– „Jak naše tělo ovládají?“
– „Jak s myšlenkami pracovat?“
… tyto otázky jsem si dost často pokládala a nějaké odpovědi našla. A právě o některé z nich se dnes s vámi chci podělit. Takže se prosím posaďte a věnujte chvilku tomuhle článku, protože vám může změnit vnímání sebe sama i světa.

duševní zdraví - nejste v tom sami

Přirozená ochrana myšlením

Začněme nejdřív obecněji. Vraťte se teď do doby, kdy jste byli naposledy nějak nemocní. Připomeňte si okamžik, kdy vás nemoc přinutila zastavit se, kdy jste to už nemohli jen tak přechodit a museli si alespoň vzít den/dva volno od všech a od všeho. Pamatujete si, jaké byly vaše myšlenky tehdy?

Nevím jak vy, ale mě většinou děsně štve, že něco nemůžu udělat. Najednou bych i chtěla dělat spoustu věcí, které normálně ani nedělám, ale jak nemůžu, tak mi to fakt vadí. Soustředím se na svůj zdravotní stav, co všechno bolí, kde všude mě píchá apod. Moje mysl má tendenci omílat to pořád dokola a dokola. Věnuji tomu plnou pozornost.

Ochrana první …

Vidíte se v tom vidíte taky? Je to totiž přirozené – takto funguje náš obraný zvládací mechanismus (coping):
1) máme nějaké vstupní informace z našeho okolí
2) máme své nějaké zdroje
3) porovnáváme, jestli naše zdroje stačí na vypořádání se s požadavky okolí
4) na základě toho porovnání zvolíme odpovídající chování
Když jsme nemocní, naše mysl tedy automaticky skenuje naše zdroje a vyhodnocuje, na co stačíme a na co ne. Tento proces je totiž nutný k tomu, abychom mohli zvládat reagovat adekvátně na naše prostředí a úkoly co se před nás staví. Toto spojení těla a myšlení zajišťuje naše přežití!

Mysl se nás snaží přirozeně ochránit před nebezpečím, zjistit všechny pro a proti našeho stavu a zvolit pro nás nejlepší varianty tváří v tvář překážce. Tady nastává drobný problém – čím déle se naším stavem zabýváme, tím víc se cítíme na prd. Najednou je totiž naše mysl zaplavena omezeními, projevy nemoci a všemi možnými odlišnostmi od našeho „normálního“ stavu. Tady nastává první velký zádrhel – V NAŠÍ HLAVĚ MÁ NEMOC MNOHEM VĚTŠÍ MÍSTO, NEŽ BY NEZBYTNĚ POTŘEBOVALA. Tento mechanismus „ohledávání“ zabírá hromadu pozornosti a pracovní paměti a ovlivňuje celé naše vnímání a myšlení. A když máme něčeho v hlavě moc většinou si toho moc taky přitáhneme do života. A přesně na tohle nasedá druhá obrana naší mysli.

Ochrana druhá …

Ta spočívá v přípravě na nejhorší. Naše mysl je velmi kreativní a už kvůli přežití se musela naučit být připravena na všechno. To se projevuje tak, že vytváříme tzv. katastrofické scénáře.

Vymýšlíme, jaký další dopad to na nás může v různých oblastech života mít a co dalšího se ještě může pokazit. Mysl toto všechno dělá za jediným účelem – snaží se nás uchránit před nepříjemným překvapením. Tady ale nastává druhý zádrhel – NAŠE MYSL NEDOKÁŽE ROZEZNAT, ZDA SE JEDNÁ POUZE O PŘEDSTAVU (v tomto případě katastrofický scénář) A NEBO O REALITU! A tak při představě ohrožení se celé naše tělo probudí k životu, začnou se vyplavovat „nabuzující“ hormony, krev se nahrne do velkých svalů zrychlí se nám dech a tep. Tělo se dostane do stresu, a to i když mu reálně vůbec nic nehrozí. Takto se naše mysl snaží ochránit tělo – připravit ho na všechno. Co když ale tyhle katastrofické scénáře převládají stále častěji?

Chronická ochrana v akci

No a teď si to pro názornost představte, že ta nemoc není jenom nachlazení, ale je to něco vážnějšího, co vás omezuje mnohem ve více věcech (pracovním výkonu, pohybu, výchově dětí, péči o sebe nebo v péči o domácnost). Představte si, že to není něco, co vyležíte za 2-3 dny, ale je to něco, co může trvat týdny, měsíce, roky. A během toho vám pořád fungují na 100% tyhle „ochrany“, které přináší samozřejmě i zmíněné zádrhely. Jak to bude vypadat. Vaše nemoc se stane i části vaší osobnosti.

Naše osobnost je tvořena 3 složkami – tím, jak o sobě přemýšlíme, jak se cítíme a jak se chováme. A teď si představte, že se vaše myšlenky pořád točí okolo projevů nemoci a že se ubírají směrem katastrofických scénářů. Co se stane? Nemoc se bude zhoršovat. Nemoc bude zabírat, víc prostoru v naší hlavě, což vede k tomu, že není místo pro hledání pozitivních věcí. To vede k negativním pocitům a stresu, což zase zhoršuje nemoc. Když se zhorší nemoc, budeme se vyhýbat stále více a více náročným aktivitám a budeme se cítit čím dál tím hůř a hůř…. Začarovaný kruh!

Změňme proces, změňme realitu, změňme naše tělo – to je spojení těla a myšlení

Přesně tady vidíte, jak osobnost vytváří naši realitu. Naše MYŠLENÍ, PROŽÍVÁNÍ A CHOVÁNÍ tvoří doslova náš život.

spojení těla a myšlení v lepšího člověka

Teď to zní dost depresivně, ale počkejte! Ono je to vlastně dost pozitivní zpráva. Pokud totiž tento proces otočíme, můžeme naši vlastní silou zlepšit to, jak se cítíme, kolik toho děláme a jak o své nemoci přemýšlíme. Můžeme se dokonce tímto i uzdravit.

Pokud chceme změnit/uzdravit naši realitu, musíme změnit/uzdravit změnit naši osobnost. To znamená, že musíme začít:
– přemýšlet o způsobu našeho myšlení a změnit ho
– začít si být vědomi našich mnohdy dosud neuvědomovaných návyků a chování a upravit je
– a nakonec se musíme podívat do tváře emocím, které nám drží naši nemoc zpátky a rozhodnout se, jestli chceme tyto emoce i v naší budoucnosti.

Mnohdy se snažíme vystavět si v hlavě naši realitu, jaké to bude super, až budeme zdraví, co všechno budeme dělat, jak se budeme cítit a že všechno bude zkrátka zase v pořádku. Stavíme si takovouto novou představu našeho já a divíme se, že jsme se ji ještě nepřiblížili.

Jak bychom mohli, když jsme ještě nezměnili ani naši identitu. Proč by mělo být něco jinak, když děláme ty stejné rozhodnutí, prožíváme pořád ty stejné emoce a v hlavě máme podvědomě ty stejné myšlenky. Když se budeme pořád cítit nemocně a naše myšlenky pořád budou dělat ty katastrofické scénáře, pořád bude naše vnímání pátrat po dalších příznacích, budeme se jenom utvrzovat v našem nemocném stavu a budeme stále více vnímat ten rozpor mezi naší představou o zdraví.

. . .

Pokud tedy chcete změnit vaše zdraví, pokud chcete změnit vaše tělo a pokud chcete zlepšit jeho fungování, stačí:

– ZASTAVIT SE
– PODÍVAT se na své myšlenky, emoce a chování
– ROZHODNOUT SE, jaké dosavadní vzorce chcete ponechat a jaké nové věci chcete v budoucnu dělat/cítit/zažívat
– VYZKOUŠET ve vaší mysli tyto nové vzorce znovu a znovu dokud se nestanou vaší novou identitou


Pokud je vám toto povědomé, tak ano. Článek byl hodně inspirovaný myšlenkami Dr. Joe Dispenzi a především knížkou „Vy jste placebo“. Některé tyto věci už jsem na sobě pozorovala a nebo jsem je slyšela už z jiných zdrojů, ale knížka tomu dala mnohem větší rámec a vědecké důkazy. Pokud vás tedy toto téma zaujalo, už víte, po čem máte sáhnout 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *